Natsuki 01 - Prolog

S korunami stromů si pohrával lehký vánek a skrze jejich větve dopadaly na malou zahrádku paprsky slunce. K malému jezírku uprostřed se snesl pestrobarevný pták, sklonil se k vodní hladině a začal pomalu ale ostražitě pít.
,,Natsuki... Natsuki!” ozvalo se z domku jemuž tato zahrada patřila. Hlas ptáka vyplašil a nakonec zmizel někde ve větvích vysokých dubů. Děvčátko s delšími černými vlasy a zelenýma očima, které ho pozorovalo se zatvářilo zklamaně.
,,Natsuki!” ozvalo se volání o něco náléhavěji.
,,Už jdu, maminko,” zavolala a zamířila k verandě.
,,Někdo za tebou přišel, pojď dovnitř...” usmála se na ní její matka a pobídla ji.
,,Dobře!” přikývla Natsuki a s radostným smíchem vletěla do kuchyně. Za stolem tam seděl muž s dlouhými tmavými vlasy, oblečen v růžovomodrém kimonu.
,,To je ona?” pohlédl tázavě na ženu, ta přikývla a na jeho tváři se objevil úsměv. Natsuki zůstala zaraženě stát u matky. Zvědavě a zároveň mírně ustrašeně neznámého muže pozorovala.
,,Natsuki, bež se s hostem pozdravit! No tak!” pobídla ji opět matka, ale Natsuki se k ní ještě víc přikrčila.
,,Host chce vidět co jsi se naučila... No tak, běž už...” řekla a postrčila ji kupředu. Natsuki sklopila oči a stydlivě k němu přistoupila.
,,Takže ty se jmenuješ Natsuki, že?” usmál se a zvědavě si ji prohlížel. ,,Ukážeš mi co jsi se naučila?”
,,Opravdu vás to zajímá?” řekla a stále hleděla do země.
,,Ani nevíš jak...”
,,Dobře!” zvedla hlavu a zazubila se na něj.
,,Pěkně se snaž...” povzbudila ji matka. Natsuki nabrala do dlaní vodu z misky, chvíli jí pozorovala a pak ji vyhodila do vzduchu. Místo toho aby klesla k zemi, začala se pomalu spojovat až vznikl drobounký ptáček, který začal poletovat kolem. Natsuki ho se smíchem následovala a natahovala k němu ručky.
,,Má opravdu veliký talent... kolik že jí je let?” zeptal se muž ženy.
,,Čtyři a už dělá takové pokroky... já jsem dokázala dělat stvoření z vody až mnohem později...” zadívala se žena na svou skotačící dceru.
,,Myslím že už nastal ten správný čas...” zadíval se i muž na děvčátko.
,,Ten správný čas?” pohlédla na něj zděšeně.
,,Rád bych si ji odvedl sebou,” vysvětlil ji.
,,Ale Orochimaru, na to je ještě příliš brzy, vždyť jí jsou teprve čtyři!” vyhrkla žena, ale tak aby to Natsuki neslyšela.
,,To je dobrý věk... potřebuji ji začít vychovávat co nejdříve...” pousmál se.
,,Vím, že chceš aby z ní byl dobrý shinobi, ale já chci aby začala chodit do Akademie a na to má ještě spoustu času,” zakroutila žena hlavou.
,,Pokud vím máme spolu dohodu,” zamračil se nepatrně.
,,Nenechám se vydírat... teď ti ji nemohu dát, nevadí mi když ji budeš nadále navštěvovat, ale odvést si ji zatím nemůžeš...” trvala na svém.
,,Shizuko, nerad bych ti ublížil,” řekl Orochimaru a v jeho tváři se objevilo něco velmi nebezpečného. Shizuka rozrušeně semkla rty a opět se zadívala na svou dceru.
,,Dám ti na rozhodnutí dva dny času...” řekl a vstal. Natsuki si toho všimal a zarazila se.
,,Pane... pane, vy už odcházíte?” zeptala se ho a přiběhla k němu. Orochimaru si k ní dřepl.
,,Za dva dny se tady opět objevím...” usmál se a pohladil ji po vlasech. Na její tváři se opět objevil úsměv.
,,Dobře, budu na vás čekat a ukážu vám další zvířátka z vody!!” řekla odhodlaně.
,,Už se moc těším,” přikývl a odešel z místnosti.
,,Nenechám se vydírat...” zamumlala odhodlaně Shizuka a ulpěla pohledem na své malé dcerce.