Náctiletá láska - 5. kapitola - Podivná schůzka

Další týden byl dost poklidný. Ed byl několikrát s Ameliou venku, nebo si udělali večer s večeří, očividně jim spolu bylo dobře, jen občas… Ed měl pocit, že už mezi nimi není taková jiskra, jako na začátku. Připadala mu stále víc a víc jen jako kamarádka. Ten den začal docela mile…
Ed měl den předtím menší misi za městem a úspěšně ji splnil. Zrovna seděl u svého stolku a pročítal zprávu, co právě sepsal. Trochu se na ni mračil, když někdo zaklepal na jeho dveře. Vyzval toho dotyčného dál, a byla to Amelia. „Ede! Hele, co bys řekl na schůzku? Dnes večer, sejdeme se na náměstí, ano?“ řekla hned, jakmile vešla. Ed vstal a usmál se, objal ji a jemně políbil.
„To je skvělý nápad. V kolik?“ zeptal se hned, co se od ní malinko odsunul.
„Třeba v šest? Budu se těšit, teď musím běžet do práce, ano? Musím ušít pár kostýmů pro naše nové představení,“ zašveholila a pak odběhla.
Jenže nešla rovnou do práce, ale do plukovníkovy kanceláře. Zrovna si pospával na papírech. „Zdravím, plukovníku!“ řekla nahlas, když vedle něj stála, poplašeně sebou škubl.
„C… co je?“ zeptal se rozespale.
„Nic, nesu vám dopis. Nějaká slečna Clair se s vámi chce dnes potkat v šest, na náměstí,“ pověděla mu.
„Clair? To je krásné jméno,“ povzdychl si. Pak mu podala dopis, byl navoněný jemňoučkým parfémem a Royovi se jen rozzářily oči. Že by dnes měl krásnou ženu ve své posteli? Hned po tom sáhl, ale Amelia ho krátce pleskla přes ruku.
„Nic takového. Dostanete to poté, až mi slíbíte, že večer strávíte se mnou a s Edem, nejen se slečnou Clair. A navíc…“ řekla a začala prohrabávat svoji kabelku, pak vytáhla další dopis. „Tohle dejte Edovi, večer, až ho uvidíte. Bylo by divné, kdybych mu to dala já, dopis… no… řekněte, že je to něco úředního, nebo co vás napadne.“
„Tohle se mi nechce líbit… slečno Amelio, že to nebude jen tak?“ podivil se Roy. Začal opět přemýšlet, co chce.
„Ale bude. Tady jsou oba dopisy, uvidíme se večer, ano?“ řekla a jak přišla, tak odešla. Roy si povzdechl.
Rozbalil dopis, co byl prý od té slečny a krátce si ho přečetl. Bylo to krásné a elegantní písmo, a v dopise stálo, že by s ním prostě ráda šla na schůzku. Měla štěstí, že dnes nic neměl, a kdyby měl, určitě by to odvolal. Tenhle dopísek vypadal tak moc lákavě… Na Edův se ani nepodíval, stejně to bude nějaký nesmysl.
Jemně ho odložil na stůl a chvíli pozoroval. Jakápak ta slečna bude? Ale pak mu došlo, že tam bude zas s ní a Edem… copak jen chce? Přemítal docela dlouho, a práce mu šla docela od ruky. Bylo toho tolik, o čem musel přemýšlet. Ten incident v těch lázních… to nemohla být přeci náhoda. Nebo ano? Ale pak si konečně myslel, že to rozluštil. To, co ho napadlo bylo ovšem docela směšné.
„Takže… nechce mě ona k sobě a Edovi do trojky?“ napadlo ho a pousmál se nad tím. To by vše vysvětlovalo. S Edem je už docela dlouho, určitě už spolu spali a třeba jí Ed začal nudit, tak touží mít hned dva muže v posteli. Když viděla, že spolu docela vychází, vybrala jeho. Rozhodně ji Edovi nebude chtít přebírat, ale pokud skutečně plánuje tohle, byl na to připravený. Rozhodl se, že jí vyjde vstříc a ukáže jí, že on se s Edem snese, a dokonce mu nevadí poněkud větší intimita. Přání mladých dam se musí plnit, ne? Pak ještě chvíli přemýšlel nad tím, na co teď nejspíš přišel. Opravdu?! Opravdu se chce s Edem sblížit natolik, aby mu tohle nebylo proti srsti? Nezbláznil se trošku? Vždyť je mu skoro třicet… ne! Stále dvacet devět! A Edovi je… šestnáct.
Dnes z něj měla Riza opravdu radost. Jak byl zabraný do svých myšlenek, udělal práci, kterou by normálně nechával na poslední chvíli.
Zbytek dne oběma docela utekl. Ed se těšil na večer a Roy poté, co se zbavil nepříjemných představ Eda v jeho posteli, které vystřídaly moc zajímavé představy slečny Amelie a Eda dohromady, se začal také těšit. Ale byl si jistý, že ve stavu, jakém je teď, by to v životě nedokázal, být s nimi oběma. Dnes večer se bude na Eda dívat novýma očima, vykouší zjistit, jestli je na něm také něco jiného, čeho by se mohl chytit. Byl si jistý, že se Amelia pokouší právě o tohle. Čím více o tom přemýšlel, tím víc mu to dávalo smysl, ale nechtěl se od ní nechat porazit! Kdyby jen Roy věděl…
Ale teď už se šel rychle připravit na krásný večer se slečnou Clair, pečlivě se upravil, navoněl a po cestě dokonce koupil květinu a levnější bonboniéru. Jeho peněženku to nevytrhne a i když nebude tak úžasná, tyhle drobné dárky mu budou ukradené, jestli ta dáma nebude stát za to.
Došel konečně na místo, a jediné, koho zatím viděl, byl Ed. Zatvářil se trochu otráveně, ale došel k němu. „Zdravím, Fullmetale,“ řekl rozverně a zamával na něj s květinou v ruce.
„C… co tu děláte plukovníku?! Já tu čekám na Ameliu,“ odpověděl podrážděně Ed.
„Hmm… ona vám nic neřekla? No nevadí, tady mám nějaký dopis, co je prý pro vás, tak tu na ni společně počkáme, ano?“
Ed se vztekle natáhnul po dopise a cosi zabručel. Pak začal číst, oči se mu rozšířily hrůzou. „Plukovníku… mám pocit, že… jsme byli napáleni… JÁ TU AMELIU ROZTRHNU!!“ zaječel Ed a dopis rozškubl vejpůl.
Roy na něj zmateně koukal. „Děje se něco? Amelia nedojde… no to nevadí, alespoň tu počkám na slečnu Clair,“ řekl potom, už se nemohl dočkat.
„Žádná slečna Clair není… asi to byl jeden z jejích žertíků… Amelia je v práci, omlouvá se…“ bručel dál rozmrzele a nakopnul nebližší kamínek.
Roy v tu chvíli změnil snad všechny možné barvy v obličeji. Takže to ta holka opravdu asi myslí vážně. Určitě s ním chce trojku… chvíli to rozdýchával a zavřel oči. Zhluboka vydechl a znovu je otevřel, už se cítil klidnější.
„Ede, nerozčiluj se. To je přesně to, co chce,“ začal diplomaticky. „Víš co? Naštveme ji, tenhle večer si užijeme i bez ní, co říkáš? Dodržíme to, co jsem měl v plánu, a nějaká Amelia nás přeci nerozhodí, ne?“ dodal poté a Ed ani nevěděl jak, ale držel v ruce květinu a bonboniéru. „To je tvoje,“ zasmál se Roy a Ed s tím měl chuť mrsknout o zem, ruce mu už na to dokonce naznačily, ale pak se zarazil.
Ano! Dokážou jí, že je nenaštve! Ed se zlovolně ušklíbl. „Dobře, plukovníku. Ale pamatujte si, že to udělám jen proto, abych ji naštval, že mi nezkazila večer, jasné? A děkuju za kytku a bonbóny,“ řekl potom. Aby předvedl, jak je rád, přičichl ke květinám. „Jsou krásné,“ dodal pak se smíchem, přistoupil na tuhle hloupou hru. Tenhle večer bude ještě zajímavý…