Náctiletá láska - 2. kapitola - Rudý páv

Někdy tehdy, když už měl Roy místo Vůdce skoro jisté, se to stalo. Ed přišel donést Mustangovi svoje hlášení z mise, a už měl zase v plánu večery v centru strávit po barech. Přišel s docela nevinnou otázkou. Nikdy dřív by ho to asi nenapadlo, ale začínal být docela v koncích. Pořád neměl žádnou dívku, ať se snažil jak chtěl, anebo ho žádná nezaujala. „Plukovníku, kam chodíte, že máte vždy tolik… zajímavých žen?“ zeptal se ho a ležérně se opřel o jeho stůl. Snažil se působit co nejvíc v klidu, i když nebyl. Doufal, že to vyzní jako otázka jen tak nadhozená pro zábavu. Roy na něj chvilku zmateně hleděl, ale pak se vzpamatoval. Takže i on už se stává dospělejším, že myslí na takové věci?
„Kam? No, do baru u Rudého páva. Znáš to tam?“ odpověděl mu s lehkým úšklebkem.
„Co se tak díváte plukovníku?! Tak chci… nějaké děvče, je na tom něco špatného?“ zamumlal rozzlobeně Ed a zžíhal ho pohledem, i když byl najednou celý červený.
„Takhle jich moc nezískáš, když se budeš červenat. Jestli chceš, půjdu tam s tebou.“
„Já nejsem červený, zatraceně!!“ zaječel Ed, a bylo rozhodnuto. Ještě ten večer se vydali k Rudému pávovi. Byli dohodnutí, že ho večer Roy vyzvedne a spolu se vydají na „lov“. Když Ed vyšel ze svého bytu, Roy se začal nezadržitelně smát. „Ale Fullmetale, takhle žádnou dívku neokouzlíš. Proč si neoblékneš něco lepšího?“ řekl mu rovnou, jakmile se trochu uklidnil. Ed měl na sobě svoje obvyklé obyčejné oblečení. To rozhodně Royovi nepřišlo vhodné.
Ed se mračil. Nelíbilo se mu, jak se mu vysmál. „Tak co si mám vzít?“ zabručel.
„Nech mě nakouknout do tvojí skříně, třeba něco vybereme,“ řekl Roy s úsměvem a v podstatě se natlačil do jeho bytu.
Chvíli spolu přebírali oblečení, až našli konečně něco vhodnějšího. „Tvůj šatník se bude muset pozměnit, nemůžeš nosit pořád to stejné,“ řekl, a i tentokrát Ed věděl, že je to tak. Bylo to zvláštní, když mu plukovník takhle pomáhal. Ale byl za to i rád. Jemně se usmál a řekl mu, ať tam počká. Vběhnul do vedlejší místnosti a začal se převlékat. Nakonec vyběhnul ven, a vypadal docela spokojeně. Měl na sobě košili jen tak ležérně rozepnutou a černé kalhoty, u nich svůj pásek.
„Tak co říkáte?“ zeptal se vesele. Plukovník uznale hvízdnul.
„Myslím, že to bude rozhodně lepší,“ pak vstal a urovnal mu límeček. Usmál se na něj, a Ed byl z toho úsměvu zmatený. No… jen ho chtěl určitě povzbudit. Každopádně, nyní může lov konečně začít! Byl si skoro jistý, že s plukovníkem po boku někoho získá. Takovou v něj měl důvěru, co se týká žen, i když by to nahlas v životě nepřiznal.
Když došli k baru, tak Ed nechápal, proč tu ještě nikdy nebyl. Jen když se šlo okolo, tak bylo jasné, že je to opravdu velký a nóbl podnik. Před ním stálo docela dost lidí, každý chtěl dovnitř. „Plukovníku, jak se tam dostaneme?“ nechápal Ed.
„Vyndej své hodinky státního alchymisty a uvidíš,“ řekl mu Mustang a poté šli přímo k muži, který vpouštěl lidi dovnitř. „Jsme státní alchymisté,“ poznamenal nevzrušeně Roy a vytáhnul svoje hodinky, Ed udělal to stejné.
„Oh, to je úžasné. Jen pojďte dál,“ odpověděl mu muž a okamžitě jim udělal prostor, aby mohli dovnitř. Za nimi někteří muži naprosto rozzlobeně poskakovali, jak to, že ty dva pustili? A pár žen za nimi jen okouzleně vzdychlo. Vždyť to byl samotný Mustang… a nějaký rozkošný mladík.
Ed byl ohromený. Vše uvnitř bylo moc zajímavé. Nikdy na takovém místě nebyl. „Pááni, jak to, že mě nikdy nenapadlo sem jít?“ řekl Ed s naprostým úžasem v hlase a v očích.
„To víš Fullmetale… ale podívej, tady si určitě někoho vybereš. Hudba tu není špatná a slyšel jsem, že tě Nadporučík Hawkeye naučila tančit,“
„To ano, to naučila,“ přiznal Ed. Opět cítil, že trošku rudne. Zatracený plukovník, už aby se od něj odtrhnul.
„Tak co když půjdeme zkusit dámy támhle?“ ptal se Roy a ukázal na menší hlouček dam. Bylo jich pět a všem mohlo být tak od sedmnácti let do pětadvaceti. Starší ani mladší rozhodně nebyly.
„Dobrá, máte opravdu vkus,“ uznal Ed. Pak na sebe spiklenecky mrkli a Roy šel vpředu.
„Okouzlující dámy, máte tu volno pro nás dva?“ zeptal se, jakmile oba došli a věnoval jim jeden z nejvíc natrénovaných úsměvů. Dámy šly ihned do kolen.
„Ale jistě! Je tu volno pro oba!“
„Jen pojďte, samozřejmě!“
„Tady, vedle mě je volno…“ překřikovaly se jak na jarmarku, a hned uvolňovaly mezi sebou místo.
Ed se usadil mezi dvě dívky, později zjistil, že jedna se jmenuje Amelia a druhá Elisabeth. Ten večer mu poslušně zobaly z ruky a on se cítil naprosto úžasně. Za tohle bude plukovníkovi opravdu vděčný. Elisabeth byla sice okouzlující, ale k Amelii ho cosi táhlo… kdyby jen tenkrát věděl, co je zač, možná by si to rozmyslel, ale možná také ne. Možná by se o ni pokusil dvakrát tak víc.
Plukovník mu sice dělal velkou konkurenci, a okouzloval všech pět dam najednou, ale nebylo to nic, co by Ed nezvládnul. Celý večer popíjeli, bavili se a také tančili. Pohled na plukovníka, jak vede svoji dámu, byl velmi impozantní, všechny se předháněly, která s ním půjde tančit příště, když byl zrovna na parketu. Edward… Edward tančil jen s Ameliou. Docela si rozuměli, nebyla to žádná hloupá dívenka, na které Ed doposud narážel a dalo se s ní bavit na úrovni. Večer pomalu končil, už začalo být poněkud pozdě. Roy z baru odcházel se dvěmi dámami a spokojeně se pro sebe ušklíbal, jak se mu to zase povedlo. Ed si jen povzdechnul, je tak zkušený… možná v něm něco na chvilku hryzlo, jak ho viděl odcházet, ale mávnul nad tím rukou. Asi to byla jen závist. Ale co, on měl nyní Amelii.
„Hele… chtěla bys… chtěla by ses někdy znovu sejít?“ ptal se jí trošku rozpačitě. Amelia ho jemně vzala za ruce a usmála se.
„Samozřejmě. Dnešní večer byl hezký. Pokud opravdu nemáš nic proti, že jsem o čtyři roky starší…“ řekla mu a trochu se smutně usmála.
„Ne! Nevadí mi to, jinak bych to nenavrhoval!“ začal se bránit Ed, a pak se usmál. Udělali k sobě malý krůček a krátce se políbili. Edův první polibek, konečně! Konečně se dočkal! Nevěděl proč, ale právě to, že ona byla na rozdíl od něj očividně zkušená, ho na ní zajímalo asi nejvíc. Byl si jistý, že ho toho určitě může hodně naučit. Nyní pro něj začala nová kapitola života.