Náctiletá láska - 1. kapitola - Návrat do života

Kdysi dávno, v jedné daleké galaxii… nuže dobrá, vezmu to normálním způsobem. Tento příběh, co vám chci vyprávět, se doopravdy stal a nijak jinak to nebylo. Možná k jeho dobrému konci přispělo pár náhod, možná mocná ruka yaoi fanynek, avšak, stal se.
Všechno začalo ihned poté, co se Edward a ostatní zbavili Otce. Otce všech homonculů, které stvořil. Bitva to byla příšerná a každý z ní byl otřesen, avšak dospěli ke zdárnému konci a nyní už před nimi ležela jen světlá budoucnost. Náš Ed, konečně mohl prožívat trable obyčejného pubertálního kluka, aniž by na něm ležela obrovská tíha zodpovědnosti za to, pomoci bratrovi. Dokonce se zbavil automailu, který ho rozčiloval, a byl rád, že už Winry nemusí tolik potkávat. Sice to byla jeho kamarádka z dětství, ale chvílemi ho doopravdy štvala. Jeden by řekl, že bude milejší, když už si nemá co rozbít, ale bylo to jak kdy… jenže… od doby, co Edův bratr Alphonse znovu nabral své tělo, byla jako smyslů zbavená. Nejdřív jí ho bylo hrozně líto a vykrmovala ho s pomocí pana Garfiela, a když nabral dobrou váhu… poznala… že jedině on je pro ni ten pravý. Jedině s ním se nebude v jednom kuse hádat. Rozuměli si naprosto skvěle, Alphonse s ní zůstal v Rush Valley.
A tak se tedy Ed rozhodl, že bude dál pokračovat v armádě. Chtěl sice, až bude po všem, z armády odejít, ale nějak se mu tam zalíbilo, když už nedělala tak hrozné věci. Státní alchymisté tu najednou byli pro lidi, a ne pro válku. Pohraniční konflikty se utišily a Amestris mohl zas krásně vzkvétat. Jenže ho začalo trápit to, co každého mladého kluka. Chtěl mít dívku, chtěl ji mít a to tak moc, že by pro to udělal snad cokoliv. Začal chodit i do barů pro mladistvé, a po Nadporučíkovi Hawkeye chtěl, aby ho naučila tančit, což udělala. Nebyl v tom nijak dobrý, ale na to, aby se mohl potloukat po večerech po různých lokálech a tančit s dívkami, to stačilo.
Plukovník Mustang, ten zas měl spoustu starostí. Aspiroval na Vůdce celé země, a to nebylo jen tak. Sice jeho jednotka byla opět pohromadě, a plně ho podporovala, ale i tak to bylo dost obtížné. Ale teď, teď konečně měl před sebou svůj cíl, stačilo už jen tak málo… dokonce Havoc se vrátil, s pomocí kamene mudrců a rozmluvou s Pravdou se mu povedlo vrátit cit do nohou. Rehabilitace byla příšerná, ale po boku mu stále stála Hawkeye… tak, jak ho ona podpořila, by to snad nikdo nezvládl. Začalo se mezi nimi tvořit zvláštní pouto. Teď, když už bylo po všem, byl zas čas na nechávání prostoru pro pocity. Hawkeye už nebyla tak chladná, jak se vždycky zdála. A Roy měl tolik práce a byl neustále tak unavený, že mu bylo jedno, kdo se s kým spáruje v jeho jednotce. I kdyby to byl Falman s Fuerym, bylo by mu to skutečně jedno. Když šlo o Rizu s Havocem, snad to dokonce ještě v duchu podporoval, i když neměl čas se tím nějak víc zabývat. Jeho podřízení pro něj byli všechno, a ani na Hawkeye nikdy nepomyslel jinak, než jako osobu, co chce do konce života chránit, protože ho podporuje. Taková byla momentální situace, celkem poklidná, ne?