Láska mění každého 1: seznamte se

Děj se odehrává půl roku po nabadení Konohy Peinem. Všichni Akatsuki jsou po smrti, zbývá jen Madara, kterého jde Naruto a členka anbu Yoko killnout.

Yoko
Šla jsem ulicemi Konohy. Budovy už vypadají tak jako dřív. Je to už půl roku co Pein zaútočil na Konohu. Došla jsem do té červené budovy, ke které jsem měla namířeno. Chodbu jsem znala, konec konců, jsem tudy prošla nespočetněkrát. Došla jsem ke dveřím, zaťukala a otevřela.
,,Dobrý den Hokage-sama," řekla jsem a klekla si před ni.
,,A tady jsi, konečně...Mám pro tebe misi..." řekla Pátá Hokage.
,,Rozumím," jen jsem přitakala. Byla to moje povinost, vzít každou misi, kterou mi dají, at už je to A nebo S, nemělo cenu se na cokoli zbytečného ptát.
,,Je to mise typu S, půjdeš zabít posledního z Akatsuki, Uchihu Madaru. Se svou Kekkei Genkai bys ho měla porazit."
,,Dobře, kdy mám vyrazit?," zněla moje jedinná otázka.
,,Zítra za úsvitu, ale nepůjdeš sama..."
Zvedla jsem hlavu a podívala se na ni, až ted jsem si všimla, že vedle ní stojí blonďatý chlapec, asi o rok starší než jsem já. Někde jsem ho už viděla, ale nemohla jsem si vzpomenout.
,,Naruto půjde s tebou." dodala
Ah Naruto, už vím, to on zachránil vesnici, je v něm zapečetěný Kyuubi.
,,Dobře."
,,Můžete jít, zítra se sejdete v sedm u brány Konohy. Bude na vás čekat Kakashi a řekne vám pár informací."
,,Hai!" řekla jsem a odešla.

Ráno v šest mi zvonil budík. Oblékla jsem si své ANBU oblečení, tmavě modré triko a černé kalhoty dlouhé těsně pod kolena.
Nasnídala jsem se a šla si pro zbraně. Katanu jsem si pověsila na záda, na nohu připevnila pouzdro na shurikeny, tři jsem připevnila na pásek od meče, kolem pasu jsem dala tašku s kunai a ostatními věcmi, které jsem si připravila na misi.
Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, splývaly mi až na záda, vypadají jako hnědomodré bodliny. Nazula jsem si boty, vysoké, na podpatku a masku s obličejem kočky.
Jako vždy jsem dorazila s předstihem. Naruto měl ještě čas, tak jsem si sedla ke stráži a čekala. S nimi jsem se vždy dobře bavila, přestože viděli můj obličej jen jednou před třemi roky a jméno zřejmě také zapoměli.
Naruto přišel jen o pět minut pozdě, stejně jsem věděla, že musíme čekat na Kakashiho.
,,To se divim, že ste tady takhle brzo Kakashi-sensei," řekl Naruto, když přišel Kakashi chvilku po něm.
,,No je to důležitá mise..."
,,Dobře, jaké to jsou informace,Kakashi," skočila jsem mu do řeči.
Podal mi svitek, ve kterém podle odhadu, byli ty informace...
,,Dobře, jdeme!" Vykročila jsem z Konohy.
,,No snad počkáš na mě!!," křičel za mnou Naruto.
Šla jsem dál. Jestli je tak dobrý, jak se o něm říká, dožene mě a navíc, jsem byla sotva dvě stě metrů od něj.
,,Počkej, dattebayo!!!" řval.
Zastavila jsem těsně před lesem a čekala, až mně doběhne.
,,Ani nevim jak se jmenuješ a co si vlastně zač?" vychrlil na mě otázky.
Ah, vzdychla jsem. Další...No nic...
,,Dobře, jmenuju se Yoko, jsem z ANBU, to jsi ale asi poznal sám, předpokládám. Jsem ANBU eS, to jest, že jsem něco jako Kakashi a Hyuuga Neji v jednom. O tobě vím všechno, nemusíš se obtěžovat, prostě jdeme, splníme misi a vrátíme se zpět. Tuším, že cesta do úkytu Madary bude trvat čtyři dny, tak by bylo lepší, kdyby ses ptal při přestávkcáh, nebo vůbec." skončila jsem svůj monolog a rozeběhla se.
,,Si zlá, jenom jsem se zeptal!" slyšela jsem ho křičet na mě, pak už jen vyskočil a rozeběh se za mnou.
Vím, že to nebude lehká mise, Uchiha Madara je nejsilnější z Uchihů vůbec, nemůžu si dovolit sebemenší chybu, musím vymyslet bezchybný plán, jak ho dostat. Proto musím být...zlá... Jinak oba zemřeme...

(věty a slova -takto napsané- jsou v mysli)
Naruto
-Běžíme už celý den, to chce běžet přes noc?-
,,Tady se utáboříme na noc,“ řekla.
,,Dobře“ zní moje odpověď
,,Jdu pro vodu, kousek odsud je řeka, zatím postav stan a rozdělej oheň,“ –rozkazuje mi jako kdyby byla bůh ví co...pravda, ona je ANBU eS a já jenom Genin-
,,Na..“ uslyšel jsem za sebou její hlas
-Zatraceně, vůbec jsem jí neslyšel-
,,Dej mi batoh“ nastavila ruku.
Z batohu vytáhla hrnec, dvě misky a nějaké jídlo a....vojenské pilulky. Vše si před sebe poskládala a sundávala si masku.
-Zajímá mě jak vypadá, Dattebayo-
Sundala si masku a položila ji vedle sebe.- Je nádherná- okamžitě mi projelo hlavou...
Kaštanově hnědé oči ji vynikaly mnohem víc, když jste si je srovnaly s hnědomodrými vlasy. Vlastně, ani nevypadala jako ANBU. Vždy jsem si myslel, že ANBU jsou...tak nějak...ošklivý s jizvamy, ale ona na sobě měla jen pár malých jizev a ještě ke všemu nebyli na obličeji, ale na pažích a nohách.
,,Na co tak zíráš!“ okřikla mě.
,, eh já? Na nic...jenom...“ snažil jsem se z toho nějak dostat
,,...zadíval jsem se na náhrdelník co máš...“ uf, zblajzla to.
,,Aha...“ řekla špíš podezíravým tónem
Uvařila jídlo.
,,Itadakimasu!“ řekl jsem a dal se do jídla.
Nic neřekla, jen se usmála a začala jíst.
,,Chutná to skvěle“ pchválil vážně úžasné jídlol
-Tohle je snad lepší než Ramen-
,,Vezmu si první hlídku, za čtyři hodiny tě vzbudím abys mě vystřídala“ řekl jsem a rychle odešel, aby nemohla nic namítat.
-Zatraceně, jak se mám ted soustředit?! Myslím jenom na ní. Jak mám teď bojovat, budu se o ní bát, přeci jen je to Uchiha Madara. Ani mi neřekla, co je to za Kekkei Genkai, s kterou ho má jako porazit. Navíc, na těch třech shurikenech je taky něco divnýho. A co to je za informace, co jí dal Kakashi-sensei. Sakra, já nic nevim!...Zeptám se jí zítra, ted ji jdu vzbudit, at jde na hlídku.-
,,Vstávej Yoko, si na řadě s hlídkou.“ Šeptal jsem na ni ve stanu.
,,Jo, už jdu,“ řekla tak milým hlasem, a jsem se začervenal.
Vyškrábal jsem se ze stanu, aby mohla vylést i ona.
,,Vzbudím tě až ráno, beru si hlídku na celou noc.“ Řekla
,,Ale budeš unavená a...“
,,Jak jsem řekla, beru si hlídku na celou noc!“ nenechala mě ani domuvit.
Šel jsem si teda lehnout.
BUM!!!!
Probudil jsem se během pikosekundy.
,,Yoko seš tady?!!!“ volal jsem a lezl ze stanu.
-Co to bylo za hroznou ránu?-
BUM!!!
Další. Je to někde blízko.
Rozeběhl jsem se směrem, odkud jsem slyšel tu hroznou ránu.
BUM!!!BUM!!!
-Sakra, co to je!-
Přiběhl jsem na nějakou louku. Vonělo to tu po sedmikráskách. Šlápl jsem do něčeho mokrého. Podíval jsem se dolů.
,,Krev!...Yoko!!!Yoko, si tady?“ začal jsem okamžitě řvát a vytáhl kunai.
,,Naruto, tady jsem“ slyšel jsem ji křičet z nedalekého keře.
Okamžitě jsem se k ní rozeběhl.
,,Jsi zraněná?“
,,Jenom trošku, nic to není...“
-Vypadá hrozně, jakoby bojovala hodiny. Krvácela z pravé ruky, byla celá od krve, takže jsem nemohl rozeznat místo, kde je rána. Měla také pár škrábanců na obličeji a kunai zabodnutý v levé noze.
,,Nic to není? Vypadáš hrozně, musíme zmizet!“ řekl jsem napůl vyděšeným, napůl naštvaným tónem.
,,Ne ted ne, musíme zabít toho z Akatsuki. Nevím kdo to je, neviděla jsem mu do tváře, ale má sharingan.“
,,Ale vždyt Itachi je mrtvej. Sasuke ho zabil...Sasuke!“ v hlavě se mi všechno pomíchalo.
,,Myslím, že jsem ho zasáhla, ale nevím kam. Kdyby ne, už by zaútočil“
,,OK jdu se podívat, kdo to je, zůstaň tady jasný!!?“ myslel jsem to spíš jako příkaz, než jako otázku.
Vykročil jsem spoza keře a rozhlídl se po louce. Nikde nikdo. Pro jistotu jsem prohlídl i okolní stromy, ale na žádném jsem nikoho neviděl. Vykročil jsem ze stínu. Prohlédl jsem každý metr louky, tak důkladně, jak to jen šlo, ale jediné, co jsem našel, byl kus černé látky a kapky krve. Vrátil jsem se k Yoko.
,,Nikdo tu není“ řekl jsem hned, jak jsem byl u ní.
,,Sakra, určitě to byl zvěd a šel to říct Madarovi, musíme okamžitě vyrazit!“ řekla namáhavým hlasem.
,,V tomhle stavu nikam nemůžeš..“
,,Ale můžu, nejsem žádná holčička, něco vydržim“ odsekla a pokusila se vstát. Marně.
Zavrávolala a spadla zpátky na zem.
,,Říkal jsem, že v tomhle stavu nikam nemůžeš, odnesu tě ke stanu a něco vymyslíme“ řekl jsem tónem typu ,,nejsem dítě,, a vzal ji do náruče. Když jsme se vrátily na naše místo, zapálil jsem oheň a vytáhl lékárničku první pomoci, kterou mi dala Sakura. Ošetřil jsem ji rány a pak si sedl naproti ní.
,,Nemyslíš si doufám, že ten z Akatsuki šel za Madarou...!“
,,Samozřejmě že ano, co si myslíš, že tady trhal kytky?!!!“ snažila se křičet, ale moc jí to nešlo.
,,Ale jak by se mohl Madara dozvědět, že po něm jdeme?“
,,To nevim, ale musíme se k Madarovi dostat co nejdřív“ řekla znepokojivým hlasem
,,Dobře a co budeme dělat?“
,,Musíme vymyslet nějaký plán, jak se dostat k Madarovi tak rychle, jak jen to jde. Nemyslím si, že by utekl, ale nesmíme dovolit, aby použil TU zbraň.“
,,Dobře, ráno něco vymyslíme, měla by sis odpočinout..“
,,Ne ráno je moc pozdě, musíme něco vymyslet ted...“ nenechala mě domluvit.
Vytáhla z ninja tašky nějakou pilulku
,,Na co to je?“ zeptal jsem se ukazujíc na pilulku
,,To je speciálně upravená vojenská pilulka. Doplní mi krev, zažene bolest a urychlí uzdravování. Je speciálně pro mě, kvůli mě Kekkei Genkai. Ale mám jich jen pár, protože se špatně vyrábí.“ Řekla
,,Co je to za Kekkei Genkai?“ – chtěl jsem se zeptat až zítra, ale ted je vhodná příležitost-
Vzala si pilulku, opřela se o strom a přikryla se dekou.
,,Když chci použít Kekkei Genkai musím nahromadit velké množství chakry, což mi nějakou dobu trvá, proto semnouj musí být někdo, kdo mě...ochrání než Chakru nahromadím. Když nahromadím Chakru udělám pečetě a stane se ze mě duch smrti. Vstoupím do protivníka, kde moje a zabiju ho zevnitř. Je těžké popisovat ten proces. Problém je, že když se obět zraní když jsem v ní, zraní to i mě.“
,,Já myslel, že Kekkei Genkai je ultimátní zbraň.“ Nechápavě jsem se zeptal.
,,To ano, proto je tak vzácná“
,,Tak jakto, že tě zraňuje?“
,,To protože moje Kekkei Genkai vlastně není Kekkei Genkai. Je to technika co jsem si vytvořila, ale jelikož je tak účinná, tak Sandaime Hokage usoudil, že bude lepší, říkat tomu Kekkei Genkai. Pojmenovali jsme ji Tsugui no Kekai(Umělá smrt).“ Vysvětlila
,,Aha...no...myslím, že by ses měla jít prospat, určitě jsi vyčerpaná...budu hlídat a ráno tě vzbudím...“ řekl jsem a odešel.
-Takže to je super zbraň, ale kdyby někdo přišel na tu slabinu...-