Kazuki Café 4.díl

Ryuu
Zatáhl jsem ho do postraní uličky a přisál se k jeho rtům. Kvůli Akirovo protestům jsem si musel razit cestu trochu násilnějším způsobem. Pomocí ruky jsem ho donutil otevřít ústa abych do nich proniknul. Podařilo se. Zprvu jsem ho jemně a opatrně prozkoumával. Později jsem své polibky prohloubil a přidal na rázu.
Teprve, když už mi chyběl kyslík, jsem se poodtáhl. V tu chvíli začal Akira znovu prskat různý nadávky a snažil se dostat z mého sevření. Radši jsem se znovu zmocnil jeho úst. To už Akiru vyvedlo úplně z míry. Rychle se mi zakousnul do mého jazyka.
"Auuuu!"zaskuhral jsem a chytl si jednou rukou svůj jazyk. To jsem však neměl dělat. Kvůli tomu, že mě Akira kousl do jazyka, jsem povolil stisk a pomohl tak Akirovi dostat se ze sevření. Když se tomu tak stalo, Akira neváhal, vrazil mi facku do obličeje a utekl chodbou pryč.

Akira
"Co si to ten parchant myslí!"nadával jsem nahlas a utíkal se schovat na záchody. Když jsem konečně vstoupil do oné místnosti, tak jsem se konečně rozpovídal.
"Já mu dám! Ne jenom, že mě zatáhne do nějaký podělaný uličky, ale ještě k tomu mě tam líbá!"odtušil jsem se a znovu jsem zpustil.
"Ať si nechá zajít chutě prasák jeden!"zařval jsem úplně naštvaný a bouchl při tom do zrcadla. Svou ruku jsem tam nechal volně ležet a prohlížel si svůj odraz v zrcadle. Svou druhou rukou jsem si přejel po mé puse a vzpomněl si na ten jemný dotek. Následně jsem zrudl a bouchnul do něj znovu.
"Ahhhhhh!!!!!!!!"zařval jsem přitom a opláchl si raději svůj obličej. Jako kdyby to mělo smít mojí červeň z tváře.

Na záchodech jsem zůstal dalších 15 minut a přemýšlel nad tím, co se stalo. Poté jsem se s velkou hlavou rozhodl vyjít ven a jít do sálu s hosty. Jak jsem se rozhodl tak jsem udělal. V sále to šumělo stále povídajícími si lidmi a tančícími páry. S velkou úlevou jsem zjistil, že už tu Ryuu není.
"Akiro!"zařvala na mě moje mamka výhružným tónem.
"Ano?"otázal jsem se nechápavě.
"Neměl si mi náhodou něco přinést?!"zeptala se mě jízlivě.
"Eh……Portské?"otázal jsem se nevině.
"Ano! A kdepak ho máš?!"
"E…..Uteklo?"zkusil jsem.
"Tak ho běž najít a podívej se i po skleničkách!"řekla mi rázně a vykázala mě zpátky ven ze sálu. Poté co jsem opustil sál, jsem stále nikde neviděl Ryuua a tak jsem si byl 100% jistý, že už šel domů. Na chodbě jsem ho nikde neviděl a ani v kuchyni nebyl. Nechápal jsem proč, ale stále jsem se ohlížel a hledal ho. Vše bylo marný, protože Ryuu, už šel dávno domů.
.................
Okolo půlnoci jsme se rozloučili s Takashim, Mizuki a s ostatními hosty a vydali se cestou domů.
"Akiro. Už jsme na místě."oznámil mi můj otec a pomáhala mamce dostat se ven z auta.
"Jé miláčku, ty jsi mi koupil růžového plameňáka?"ozvala se radostně moje opilá mamka.
"Samozřejmě zlatíčko. A ještě pandu…tu mám pro tebe nahoře v postýlce."odpověděl jí můj táta.
"Pandu? Já ji chci vidět!"zasmála se radostně a zrychlila krok do našeho bytu. Výtahem jsme vyjeli do 3 patra a došli chodbou až k našemu bytu. Poté jsem vytáhl klíčky ode dveří a odemkl je. Táta mezitím odnesl mamku do postele, přikryl jí a zavřel za sebou dveře.
"Ahh….Měl by ses jít vykoupat."řekl mi a ukázal směrem ke koupelně.
"Rozkaz!"zasalutoval jsem a s úsměvem do ní zapadl.

Následně jsem ze sebe shodil své oblečení a lehl si do napuštěné vany. Voda byla příjemně teplá a osvěžující.
"Nádhera….."zabrblal jsem a ponořil se pod hladinu. Chvíli jsem pod ní pobyl……´kdo je ten kluk!!!´uslyšel jsem v hlavě Ryuuv hlas a následně se úlekem vynořil.
Chvíli jsem se rozdýchával kvůli nedostatku kyslíku.
"Co mu je co do toho……"zabrblal jsem a vyklouzl ven z vany.

"Crr…."zazvonil mamky telefon. Než jsem však stačil k němu přijít a podívat se kdo volá, vzal ho táta a podíval se na jeho display. Poté zvedl zelené tlačítko a přiložil si ho k uchu.
"Naomi. Prosím?"otázal se osoby. Neslyšel jsem, co ta osoba říká a tak jsem pouze poslouchal svého otce.
"Žena právě spí."oznámil mu.
"Hmm….. Dobře zítra vyrazíme…….. Nashledanou."rozloučil se s osobou a položil mobil.
"Kdo to byl?"otázal jsem se zvědavě táty.
"Šéf."řekl přemýšlejíc.
"Akiro já a maminka zítra odjíždíme na služební cestu."oznámil mi posléze.
"Eh? A na jak dlouho?"
"Nejmíň na 3 měsíce."
"Cože? Tak dlouho?"
"Akiro. Neříkej, že se nás rád nezbavíš."řekl mi s úsměvem táta.
"Hih…….Náhodou to není pravda."
"No tak dobře. Teď si běž lehnout. Odjíždíme až zítra."
"Hmmm…..No tak dooooooooooobrou…."řekl jsem dlouze a odcupital do pokoje.
Jakmile jsem zalehl, spadla na mě tíha dnešního dne. Celodenní svatba mého bratra, polibek od Ryuu a služební cesta mých rodičů. Na dnešní den se mi toho zdá až moc. Díky tomu jsem nemohl udržet své oči při bdění a tak jsem se radši odnesl do ráje spánku.
........................
Druhý den ráno se mamka vzbudila s kocovinou a nechtěla vylézt z postele. Jakmile se však dozvěděla o služební cestě tak z ní vyletěla a začala si balit kufry. Nechápal jsem jak je možný v jednu chvíli ležet v posteli s bolestí hlavy a hned vyletět na nohy a balit si. Moje mamka to však stíhla ještě dřív než táta.
Když si dobalili, tak se mamka rovnou vrhla k míse od záchodu a vyvrhla tam včerejší večeři.
Poté nevypadala moc dobře, ale bylo to lepší, než když vstala.
"Akiro, drahoušku, nechtěl bys jet s námi?"otázala se mě a šla mým směrem.
"Ehm nemůžu……"řekl jsem a posléze dodal
"….,pracuju."
"To je pravda."procedila mamka zklamaně skrz zuby a objala mě.
"Mami!!"oslovil jsem ji protivně.
"Já vím. Už nejsi malý dítě."řekla mi, vzala mi moje tváře do rukou a políbila mě na čelo.
"Hlavně tady nezlob ano?!"řekla mi trochu výhružným tónem.
"Provedu!"řekl jsem a pustil ji z náruče. Mamka se na mě usmála a šla se převlíknout do jejího kostýmku. Táta udělal to samé…..Akorát místo kostýmku si vzal na sebe sáčko.
"Tak se tu měj a dávej na sebe pozor."řekl mi výhružně táta.
"Neboj, vždyť mě znáš." Řekl jsem mu a plácl při tom rukou.
"Akiro…..Budeš mi chyběěěěěěěěttt!!!!!!"naříkala mamka a objímala mě.
"Mami jsou to jenom 3 měsíce. Nemusíte se o mě bát, nic se mi nestane."řekl jsem jim a pomáhal jim ven s kufry. Ve výtahu mluvila celou dobu mamka o tom, jak se jí bude stískat a abych na sebe dával pozor. Já to však pouštěj jedním uchem dovnitř a druhým zase ven.
"Tak ahoj."rozloučil jsem se s nimi a čekal, až odjedou.
"Ahoooooj!"řvala na mě mamka z auta a při tom mi mávala. Já jí na oplátku taky zamával. Když už se mi ztratili z dohledu, zalezl jsem zpátky do bytu a pustil si televizi.
"A dneska bude polojasno, místy bouřky."uslyšel jsem hlasatelku a raději přepnul na jiný kanál.
"Začíná vaření s Miyu…."
"To snad nedávaj v tý televizi něco normálního!!!!!"zanaříkal jsem. Když jsem si myslel, že jsem viděl to nejhorší tak jsem zjistil, že se mýlím.
"Och Kim, neumírej!!!!!"
Po tomto kanále jsem to už psychicky neunesl a raději televizi vypnul.

Ryuu
Poté co jsem zatáhl Akiru do postraní uličky, políbil ho a schytal od něj ránu, jsem odešel. Nebylo to vůbec snadný. Celá chodba se mi najednou začala motat a já si neuměl ani spočítat prsty na rukou. ´To bylo tou fackou.´ Pomyslel jsem si. Ani nevím, co mě to napadlo. Byl to snad chtíč, nebo jsem žárlil na toho druhého kluka.
Tím to však nevrátím. A vím, že to ani nechci. Líbili se mi Akirovo reakce a nevadila mi ani ta rána. Při vzpomínce na Akiru jsem se pousmál.
"Ryuu!!!"uslyšel jsem za sebou známý hlas.
"Hups."
"Já ti dám hups!"zařval na mě a vlepil mi pohlavek.
"Co si zase provedl, že zdrháš?!"otázal se mě naštvaně otec.
"Nic jen jdu domů."odpověděl jsem mu.
"Nic jo?!"znovu se mě zeptal.
"Říkám, že ne!"řekl jsem mu naštvaně.
"Tentokrát ti teda budu věřit."řekl mi s povzdechem a otočil se zpátky ke dveřím do restaurace.
"Zítra máme zavřeno, tak nemusíš vstávat."oznámil mi a vešel do dveří.
"Jasně."řekl jsem otráveně a odešel směrem domů.
..........
Doma jsem si zalezl do sprchy a nechal na sebe ztékat teplou vodu.
´Tenhle pocit miluju.´Pomyslel jsem si. Po 5 minutách ve sprše jsem zavrávoral a málem jsem spadl na dlaždičky. Kvůli tomu jsem radši vylezl ze sprchy, osušil se a zamířil do svého pokoje.
Ve svém pokoji jsem únavou spadl na podstel a přehodil přes sebe peřinu. Hned jak jsem ulehl, byl jsem mrtvý.
V mých snech se mi objevil Akira a sváděl mě těmi svými pohledy a narážkami. V jednu chvíli stál přede mnou a v druhou jsme leželi společně v posteli a mazlili se spolu. Mírně jsem ho dráždil a prozkoumával jeho tělo. Kradmými pohledy jsem ho celého hltal. Když už mělo dojít k tomu nejlepšímu……vzbudil mě můj budík.
"Ahhh néééééééééé!!!!!!!"zařval jsem na něj a přikryl si uši polštářem. S velkým odporem jsem si sedl a konečně vypnul ten strašný rachot. Nemohl jsem si nevšimnout svého vztyčeného údu.
"Akiro vidíš, co se mnou děláš!"zanaříkal jsem a vzal svůj úd do ruky.