Každý začátek je těžký 16

16. kapitola - Nejdůležitější je spolupráce

Deidara se Sasorim se vrátili do sídla strašně pomlácení. „Zdá se mi to, nebo se ti dva vážně zbili navzájem?“ Hidan se tvářil zděšeně.
„Potom ovšem nechápu, proč jsou tak vysmátí.“ Kakuzu se drbal na hlavě.
Opírali se jeden o druhého a spokojeně se pochichtávali. Ostatní členy Akatsuki to mátlo.
„Žádný nepřítel v dohledu!“ Hlásil Sasori, když uviděl přicházejícího Peina.
„Nikdo tam nebyl? Ale proč tedy vypadáte takhle?“ Vůdce chtěl vysvětlení.
„No… řekl bych, že je čas jít si lehnout. Co ty na to, Deidaro?“ Blonďáček se usmál a prohlásil, že je to ten nejlepší nápad, co za dnešek slyšel.
„Hej! Stůjte! Žádám vysvětlení! Je to rozkaz!“ Pein zuřil a Hidan, který ho sledoval zpoza rohu, se spokojeně pochichtával.

Sešli se opět na „cvičišti“. „Musím říct, že mi děláte radost! Akatsuki má ve svých řadách skutečně skvělé bojovníky!“ Vůdce cítil, že jeho podřízení potřebují povzbuzení. Lehčí část tréninku už totiž měli za sebou. „Teď dovolte, abych vás trochu pochválil.“ Ninjové se po sobě zaraženě podívali. Taková věc se nestává nijak často. Pein si odkašlal, než opět promluvil. „Máme mezi sebou mistra v genjutsu!“ Uchihu začali všichni poplácávat po zádech. Přešel to mlčky, ale chvála ho těšila. „Ninju se smrtící silou!“ Kakuzu založil ruce v bok. „Skvělého stratéga!“ Sasori se potěšeně usmíval. Skupince chvilku trvalo, než jim došlo, o kom je řeč. „Máme taky mistra ve skrývání!“
„Ale no tak, Šéfe.“ Zetsu nevěděl, kam s očima.
„Kisame skvěle ovládá vodu, Deidara dokáže báječně manévrovat a Hidan málokdy mine cíl. A nakonec… máte mě! Vůdce, který je na vás doopravdy hrdý!“
„A co Konan?“ Upozornil ho Zetsu.
„No… vlastně… ona…“ Velitel Akatsuki byl v koncích. Modrovláska si teď musí připadat skutečně trapně, když všechny pochválil a ji ne. Viděl na ní, jak zadržuje slzy. „Tedy…“ Hledal ta správná slova, ale nic ho nenapadalo.
„Konan je z nás nejrozumnější! Nedělá ukvapená rozhodnutí!“
„Ano, to máš pravdu, Zetsu. Na to bych asi vážně nepřišel.“
„Zetsu…“ Konanin hlas byl tichý a slabý. Co ninja, kterého si v Akatsuki vážila nejméně, řekl, ji skutečně dojalo.
„Dobře, to by myslím stačilo!“ Pein se opět ujal slova. „Je na čase vyzkoušet vaši týmovou práci! Až do odvolání budou Zetsu a Konan v týmu spolu.“

Měli tušit, že Šéfova chvála není zadarmo. Netrvalo dlouho a údolím se nesly výkřiky typu: „Jste banda nemehel!“ „Co to mělo znamenat?“ „Jak jste se vůbec mohli stát ninji?“
„Mám tu chválu brát vážně?“ Přemítal černovlasý mladý muž.
„Asi ne.“ Usoudil Kisame a sledoval Šéfovu tvář, která střídala nejrůznější odstíny rudé barvy po vteřinách.

„Týmová práce je to nejdůležitější, co budete při té speciální misi muset ovládat. Dostanete půl hodiny na zvolení taktiky. Itachi, Kisame,… vy budete bojovat proti Deidarovi a Sasorimu. Jakmile by to vypadalo nějak nebezpečně, ukončím to, jasné? Prohrává tým, jehož člen nebude schopný v boji dál pokračovat. Takže se snažte!“ Pein třel rukama o sebe. Doufal, že se ti čtyři předvedou jen v tom nejlepším světle.

„Hm. To je zlý. Jak máme vyhrát nad nima?“ Itachi si v dočasném úkrytu lámal hlavu. Kisame ho pozoroval. Koneckonců Uchiha byl vůdcem týmu.
„Ale… úplně by stačilo, kdybychom odrovnali jen jednoho člena. Tak nějak to říkal Šéf, ne?“ Zamyslel se žralok.
„Máš pravdu, Kisame! Půjdeme po Deidarovi!“

Blonďatý ninja vyčkával, až loutkář vymyslí strategii. „Vůdce to zkouší chytře. Nemůžeme prohrát zrovna s těmahle dvěma! Před Uchihou… takovou ostudu bych nepřežil.“ Otřásl se Sasori.
„A už jsi promyslel, jak to teda uděláme?“
„Netuším, chybí mi informace. Oba je dostat nemůžeme a oni se budou navzájem hlídat. Takže se raději soustředíme na obranu. Za žádnou cenu se nedívej Itachimu do očí, nenech se uvěznit v genjutsu! Budu se tě snažit krýt, ale…“
„Rozumím. Dám si pozor.“ Slíbil Deidara a se Sasorim si plácli.

„Můžeme začít?“ Zeptal se Vůdce. Stanovená lhůta již uplynula.
„Připraveni!“ Červenovlasý s blonďáčkem před ně předstoupili.
„S váma nehodlám prohrát!“ Ušklíbl se Uchiha. Ještě měl v živé paměti ponížení, jakého se mu od Sasoriho dostalo.
„Ustupte jim z cesty, ať mají víc prostoru!“ Nabádal velitel ostatní.
Loutkář se ustrojil do svého hnědého pláště, aby se mohl volněji pohybovat. Deidarovi stačilo jeho černé tričko a dlouhé kalhoty. Kisame a Itachi si na sobě nechali Akatsuki pláště.
„Tak to rozjedem, ne?“ Křikl Deidara a uhnul do strany. Sasori vyvolal dvě své loutky a cíleně je ovládal. Žralok vystartoval po blonďáčkovi, Itachi také.
„Tak na to zapomeň!“ Sasori se Uchihovi postavil do cesty. „Tvůj protivník jsem já.“ Dodal o poznání klidnějším hlasem a vyrazil do útoku.
„Itachi! Já ho nemůžu zasáhnout! Pořád mi utíká!“ Žralok se hnal za kšticí blonďatých vlasů, která neustále uhýbala Kisameho Samehadě.
Uchiha ho nevnímal, pokoušel se setřást Sasoriho. Oči mu zářily jasně rudou barvou, jak se v nich blyštil Sharingan. Loutkář ho blokoval, to bylo taky to jediné, co mohl dělat. Uchiha jen vztekle skřípal zuby.
Blonďatý ninja se rozběhl, opět uhnul Kisamemu a skočil loutkáři na záda.
„Munice připravena?“
„Jistě.“ Umístil na Sasoriho loutky pár svých bombiček, seskočil a jen tak tak uhnul Itachimu, který se na něj vrhl. Červenovlasý okamžitě zareagoval a hodil mu drobné jílové zvířátko pod nohy. „Teď!“
„Sakra!“ Itachi se překulil na zemi, jak se rychle snažil dostat z dosahu exploze. Kisame mezitím sekl do jedné loutky Samehadou. Deidara se k němu vrhl a pokoušel se zadržet ho kunai.

Pein začínal mít vážně obavy, že trénink nebude mít zrovna hladký průběh. Žralok s černovlasým mladíkem bojovali proti tomu, kdo se před nimi vyskytl a rozmýšleli se a odpočívali, když přestali být terčem nepřítele. Naproti tomu Sasori s Deidarou byli naproto sehraná dvojka. Vypomáhali si v nouzi a vzájemně se doplňovali, i když ještě včera byli schopni zabít jeden druhého. Skvělá ukázka týmové práce!
„Dobře. Stačí! Už jste předvedli, co umíte, tak si odpočiňte.“ Rozkázal Pein a oni si okamžitě začali balit vybavení. Nyní budou sledovat boj Kakuzy a Hidana proti Zetsuovi s Konan, jako diváci.
Maskovaný s nesmrtelným ninjou se ani nenamáhali s vymýšlením nějaké taktiky. Chtěli vystrašit modrovlásku, aby to měli rychle za sebou, pokoušeli se tedy k ní dostat co nejblíž. Zetsu se ukázal jako ohleduplný bojovník a neustále Konan kryl a společně unikali pohlceni jeho skrývacím jutsu.
Ten souboj ani nemohl mít vítěze. Vůdce ho ukončil rychle. „Viděl jsem dost a jsem skutečně zděšen! Kisame, ty se bezhlavě vrháš po všem, co má ruce a nohy! Zetsu ve snaze ubránit Konan se nepokusil ani o jediný výpad proti nepříteli. Hidane, tvoje rány tentokrát postrádaly smysl, ani ses nepokoušel mířit. Kakuzu ti mohl pomoct, přesto ho nenapadlo to udělat. Itachi, ty ses pokoušel zlikvidovat Sasoriho bez ohledu na následky! Tomu říkáte týmová práce?!“
Uchiha padl na kolena. Měl pocit, že má obě nohy v jednom ohni. „Co je to za divnou bolest?“ Procedil mezi zuby.
„Itachi, máš roztrhlou nohavici.“ Upozornil ho žralok.
„Aj! Nejspíš jsem tě škrábl. Vydrž vteřinku!“ Sasori začal hledat v brašně protijed.
„Jediní ninjové, kteří splnili mé očekávání, byli Deidara a Sasori. Zmírňovali vzájemné nebezpečí, odvraceli útoky od svého partnera, drželi se promyšlené taktiky. To je týmová práce! Ne, co jste předvedli vy ostatní.“
„Tohle vypij a příště buď opatrnější.“
„Hm.“ Zavrčel Uchiha, ale loutkáře poslechl.
„Zítřejší trénink provedeme v sestavě Kisame, Deidara… Zetsu, Hidan… Konan, Kakuzu a Itachi se Sasorim. A chci vidět, že se skutečně snažíte spolupracovat! Rozchod!“