[=15]"Mello! Vem si svojí peřinu!"
"..."
"MIHAELI! Řikám ti, NEBER MI PEŘINU!"
"Chrrr, pššššššššššš, chrrrrrrrr, pšššššššš..."
To už se malá, růžovo-fialovlasá osůbka naštvala a bez milosti Mella zkopla z postele. Ten rozespale zamumlal:
"Prčmě budíš?"
"Bereš mi peřinu!" zavrčela dívka a rázně mu onen předmět sporu, který byl mimochodem tak velký, že by se pod něj vklidu vešli dva obři, vytrhla z rukou. "Vem si svojí!"
"Tu sem půjčil Mattovi, víš jak, vždyť je nemocnej..." pokrčil bezmocně rameny Mello a zíval na celé kolo, aniž by se obtěžoval dát si ruku před pusu.
"To je mi jedno! Tak si běž spát k Mattovi!"
"Výborně, jak chceš, Kano." brouknul nakvašeně blonďáček a vzápětí už se přivinul k Mattovi, který chvilku připomínal střídavě cirkulárku a rozzuřeného lva, a spokojeně se přidal, v chrápání, k němu.

"Jůůů... to jsem se ale krásně vyspala, když jsi mi nedejchal za krk." Kana provokativně na Mella ukázala svojí snídaní, zatímco on si tu svou ještě vyráběl.
"Nám s Mattem to taky nevadí..."
Jakmile Mello pronesl tuhle poznámku, na Kanině čele zazářil neonový nápis "Yaoi" a očka se jí rozzářila jako dvě hvězdičky.
"Hej! Není to tak jak si myslíš! A vůbec, a co ty hned nemyslíš... Je ti čtrnáct, tak se na to chovej, ségra!" Kana na něj jen vyplázla jazyk a dál se až moc pečlivě věnovala své topince s máslem. Do skromné kuchyňojídelny se mezitím vtrmácel Matt, s nosem červeným jak ředvička, s šátkem okolo krku a ustavičně pochrchlávající.
"Měl bys ležet," poznamenali oba sourozenci najednou a dál se věnovali svým snídaním.
"Víte... asi bych vám měl něco říct..." zabublal tiše Matt a rozkašlal se.
Kana popadla novou topinku, namazala si jí důkladnou vrstvou másla, která byla vyšší jak sama topinka, a pobídla ho:
"Fajn, tak povídej..."