Jak Choi potkal Lucifera 03

~ Minho ~

Hodiny utíkaly strašlivě rychle, ani jsem si nevšiml, že učitel s ostatními už odešel ze třídy.
"Minho sshi!" zatřásl mnou Taemin a dostal mě tím z rauše. Nechápavě jsem se na něj podíval. "Minho sshi, mám ... mám na tebe počkat po škole?" zeptal se a nasadil psí kukuč, který mě měl nejspíš obměkčit. Sakra, měl dobré způsoby jak si vydupat co chtěl. Naštěstí tyhle věci na mě nepůsobily.
Odstrčil jsem ho za ramena, aby mi nemusel funět do obličeje. "Ani nápad, vaši o tebe budou mít určitě starost, půjdeš pěkně domů a tohle na mě nezabírá," upozornil jsem ho, když to na mě zkoušel s těma svýma očima.
"Ale, ale ... hyung, nemůžu tě nechat s tím hajzlem, co když ti něco bude chtít udělat? Víš, čeho je schopnej," zafňukal, když viděl, že jsem neoblomný. Naštěstí věděl, kdy přestat a při dalším nesouhlasném kývnutí jen trucovitě našpulil rty a odešel. "Jestli ale zítra přijdeš s modrým vokem, tak tě zmlátím!" vyhrožoval ode dveří. Jen jsem na něj vyplázl jazyk a sbalil si věci. Knihovna na mě čekala společně s tím skrčkem. Doufám, že si zase nebude hrát na velkého frajera.

Tu jeho povrchnost jsem cítil už na chodbě. Raději jsem zpomalil krok, nechtěl jsem tam vejít s ním. Na to jsem neměl.
Sevřel jsem tašku na hrudi a pomalu zatlačil na kliku dveří. Jen to ošklivě zaskřípalo. Vešel jsem dovnitř a hledal učitele, ale ten nikde nebyl. Tak jsem zabral první stůl, co byl nejblíž východu a sedl si. Chvíli jsem se kochal pohledem na tu úžasnou sbírku knih. Páni, tady bych vydržel klidně celý den. S povzdechem jsem si vytáhl svou oblíbenou literaturu. Potrvá, než nás ta vycuclá knihovnice pustí ven. Musel jsem se nějak zabavit. Bylo tady nezvykle ticho na to, že tu měl být ještě ten hulvát. No jasně, viděl jsem ho sem jít dřív, ale jaktože tu nebyl? Na to jsem nemusel být ani chytrý, abych na to přišel.
"Pane Kim! Knihovna není ložnice! Nemůžete tady dělat takovéhle věci! Ještě jednou a zakážu vám sem vstup!" Slyšel jsem jekot té ženské a odněkud se vynořila s Dinem před sebou společně s tou slepicí, co mu ho ráno kouřila. Ta rašple nachytala malýho Dina při něčem "krajně nemorálním", jak by se vyjádřila matka. Pozoroval jsem ho přes tlustá skla mých brýlí a měl co dělat, abych se nerozesmál.
"Oppa!" kňučela jako zpráskaný pes a vůbec se jí nechtělo odejít. Bože, co na tom de*ilovi vidí? Musela mít v mozku totální výplach.

"Závistivá rašple. Měla by si najít chlapa," mrmlal si pro sebe a udělal si místo naproti mě, jako by se nechumelilo. Ani jsem se nenamáhal na něj podívat. Před chvílí mi to stačilo až dost.
"Stephen King ... Ty jsi divnej šprt." Zašklebil se a dal si nohy na stůl. Choval se tady jako doma. Narcistický de*il. "Ukradls to nějakýmu nebožákovi, co na to šetřil bůhvijak dlouho, co?" rýpnul si a dloubl prstem do obálky. Bylo těžké se ovládnout a nevlepit mu jednu do toho jeho pěstěného ksichtu.
"Koupil jsem si ji z vlastních peněz, představ si," odvětil jsem, aniž bych k němu vzhlédl. Jeho pindy mi znemožňovaly se soustředit. Byl otravnější než matka. Vím, že se mě snažil rozhodit, ale takovou radost mu teda neudělám. Nechám ho pěkně podusit.

~ JongHyun ~

Ten blbeček si myslí, že je bůhví co. Zase na mě hodil ignor, zase jsem byl jenom vzduch. Sakra, jak tohle nesnáším. A knihovny taky.
Vstal jsem a rozhod se prohlídnout nějaký časáky. Věděl jsem, že tady kluci schovávali mezi knížkama pár fajnovek. Kdyby to ta vrásčitá rašple viděla asi by jí klepla pepka.
Obhlížel jsem všechny regály, díval se do všech knih, ale prd našel. Nevšim jsem si, že uběhla skoro hodina a já nechal tu socku bez dozoru. Sakra, tady byla taková nuda. Nechal jsem toho a přešel ke stolu. Divil jsem se, že tu bylo takový ticho. Ten brejloun stihl usnout při čtení. Wow, teď přišla moje šance. Skvěle mi nahrál.
Chvilku jsem na něj tak zíral a pak si všiml těch jeho staromódních brýlí. Jak mohl tohle někdo nosit? Zakroutil jsem hlavou. Někteří lidi fakt nemaj vkus.
Nějak mě ty šílený obroučky začaly štvát a moje zvědavost taky někdy byla svi*ě. Jak asi vypadal bez brýlí. Maskoval jimi svý malý oči nebo byl fakt jen slepej a bez vkusu? Kruci, musel jsem to zjistit. Pomstím se až potom, co ho uvidím bez nich. Kdybych na něm zjistil ještě nějakou vadu, mohl bych ji použít proti němu. Jo, dneska byl můj šťastnej den.
Natáhl jsem se přes stůl a opatrně se pokoušel mu ty brejle sundat. A asi jsem to neměl dělat. Nejspíš jsem nebyl dost opatrnej, protože to socku probudilo. Hned jsem se odtáhl a dělal jako by nic. Zamžoural a promnul si oči. Tak velký a pronikavý oči ... Na okamžik mi ztuhlo celý tělo. Proč těmi nevkusnými kosticemi maskoval něco tak pěknýho? Pěknýho ... Do pr*ele, na co to jen myslím? Nejsem teplej!
"Na co koukáš? A proč máš mý brýle? Cos s nimi dělal? Hned mi je vrať!" vyjekl a sápal se po nich jako hladovej bezdomovec. Máchal rukama jak se snažil na mě dosáhnout. Vypadal docela roztomile. Potřásl jsem hlavou. Znovu. Hnusný myšlenky.
Bezmyšlenkovitě jsem mu je hodil a založil ruce vbok. Doufal jsem, že na mě nic nepozná. Ještě by si ze mě dělal srandu.
Kruci, proč musí bejt tak hezkej? Aaah, na co to zas myslím? Zítra se objednám k psycholožce, tohle nemůže bejt normální.