Interview - Zvučná (4)

Nagadir: ,,Trmácela jsem se pěkný kus cesty než se mi podařilo dojít až k hranicím Zvučné země, ne že by se mi tam moc chtělo, ale ráda bych se dozvěděla víc podrobností ohledně toho co kdysi Sasuke při rozhovoru se mnou nakousl. Zatím jsem neměla nijak velké problémy...“ vzdychnu a zastavím se před vchodem do Orochimarova podzemního paláce. ,,Nevypadá to tady příliš přívětivě, je tam taková tma, že by se to skvěle hodilo k jakýmkoliv nechutnostem...“ smutně koukám do temného otvoru před sebou. ,,Ne!” zakroutím náhle rázně hlavou. ,,Musím riskovat i za cenu vlastního života!! Vejdu do dějin jako nejstatečnější interviewer!! Jashine, ochraňuj mě....” a rozhodnutě vejdu do temné chodby.

*po nějakém časovém údobí*

Nagadir: ,,Hmm... netušila jsem, že to tady bude taková nuda... nikde nikdo, jen tma, tma, kamenný zdi a podlaha, milión rozcestí... Nikde živá duše i když je každý můj nejopatrnější krok nesen ozvěnou stejně jako tlukot srdce a vlastní dech. Bohužel jsem si nevzala hodinky, a tak nemám ponětí o době jakou jsem tu strávila blouděním po chodbách... Baterku mám, ale začínám mít obavy, že tu zabloudím navěky a tak dlouho mi jistě nevydrží...”

*po dalším časovém údobí*

Nagadir: ,,Ha! Spozorovala jsem známky života, ale jedná se jen o pavouky nasáčkované u stropu... jinak nic...”

* po cca 2 - 12 hodinách, čas se vleče, takže to nevím přesně*

Nagadir: ,,Světlo na konci tunelu!! Doufám, že mi nezačíná šibat....” zastavím se a pozoruju rudooranžové světlo v dálce. Náhle si uvědomím, že se jedná zřejmě o svícen nebo pochodeň kterou si někdo svítí na cestu poněvadž dost zřetelně slyším kroky a zdroj světla se pomalu přibližuje...

*popadne mě zákeřný nápad, schovám se za roh další chodby a vyčkávám... Světlo se přibližuje a kroky sílí... už je téměř na dosah, těsně předtím než má možnost mě osoba se světlem minout vyskočím zpoza rohu*

Nagadir: ,,BAFFF!!!” zařvu.

*osoba přede mnou je dokonale zaskočena, leknutím se zapotácí a ze všech sil se snaží aby mu svícen v ruce nespadl. Nakonec se tak tak sebere, posune si brýle, které mu sklouzly a pohlédne na mě*

Kabuto: ,,Ksakru, kdo jsi? Co tady chceš? Málem jsem z tebe měl infarkt!!!”

Nagadir: ,,Promiň, ale nedokázala jsem odolat...” ušklíbnu se. ,,Chci jen krátký rozhovor s Oro-Orem, šlo by to?” zamávám mu notesem před očima.

Kabuto: ,,Rozhovor?? Nebyl náhodou Orochimaru-sama před nedávnem na nějaký pozván?” sjel mě pochybovačným pohledem.

Nagadir: ,,Nebyl, vetřel se tam sám, had jedna slizká...” zamumlám si rozhořčeně.

Kabuto: ,,Prosím?”

Nagadir: ,,Říkám: Byl, ale úroveň rozhovoru byla nízká.... to kvůli Akatsuki, víš...” usměju se.

Kabuto: ,,Aha... tak dobře, půjdu se ho zeptat a uvidíme...” vzdychl a pokračoval v cestě.

Nagadir: ,,Snad mě tu nenecháš!!” vyhrknu a jala jsem se ho následovat.

*procházeli jsme kvantem rozcestí, Kabuto celou cestu mlčel a dělal, že tam nejsem, až jsme nakonec zastavili před mohutnými dvoukřídlými vraty*

Kabuto: ,,Jak tě mám ohlásit?” pohlédl znenadání na mě.

Nagadir: ,,Jako Nagadir, on už bude vědět...”

Kabuto: ,,Tak počkej tady, zeptám se ho jestli má čas....” pravil mi otráveně, otevřel jedno křídlo vrat a dřív než jsem ho mohla drze následovat zmizel uvnitř a zase je za sebou pečlivě zavřel.

Nagadir: *otráveně jsem se opřela o chladnou zeď a rozhodla jsem se čekat*

*po uplynutí několika set minut jsem se začala hrozně nudit, stát už mě taky nebavilo a tak jsem se sesunula podél zdi a sedla jsem si na zem...*

*po nějaké době mě začaly popadat morbidní myšlenky a začala jsem uvažovat nad tím jak tady obrostu mechem, usadí se na mě pavučinky a zbyde tu po mě jen kostřička*

Nagadir: *zrovna uprostřed zajímavých úvah o využití kostní moučky jakožto hnojiva, mě vyrušilo toliko očekávané vrznutí, nadšeně jsem vyskočila a dychtivě jsem očekávala brejlounův verdikt*

Kabuto: ,,Můžeš vejít...” vzdychl znuděně.

Nagadir: ,,Jóóóóóóó!!! Jashine, já věděla, že mě tu nenecháš zkejsnout!!” zajásám a následuju Kabuta do prostorného dómu za vraty. Procházíme kolem řady sloupů, pak projdeme dalšími megalomanskými vraty, několika dalšími chodbami a teprve pak se konečně ocitáme v Orochimarově brlohu.

Orochimaru: ,,Nagadir! Jssem rád, že tě vidím! Sslyšel jssem, že tě někam zavřeli, ale jak tak koukám, utekla jssi jim... To je dobře...” uvítal mě s úsměvem a pobídl mě abych si sedla k němu za stůl.

Nagadir: ,,Jo, jsem taky ráda...” vzdychnu kysele a usadím se naproti němu.

Orochimaru: ,,Taky jssem sslyšel, že tě všude hledá Akatssuki, Pain prý byl pěkně rozzuřený z toho, že jssi jim nezaplatila. Divím sse, že ještě žiješ...” řekl téměř obdivně.

Nagadir: ,,No jo... trochu jsem je uplatila nějakýma těma démonama...” vysvětlím mu nevzrušeně.

Orochimaru: ,,A pak jssi přišla ssem... jssem rád, že ssiss to nakonec rozmysslela a rozhodla ssess ke mě přidat...” usmál se.

Nagadir: ,,Co? Nic takového jsem neřekla!”

Orochimaru: ,,Cože? Takže ssiss to nerozmysslela? Tak proč jssi přišla?” z jeho hlasu bylo znát zklamání.

Nagadir: ,,Udělat rozhovor, Kabu – chan ti to neřek?” pohlédnu na brejlouna.

Orochimaru: ,,Assi sse zapomněl zmínit...” probodl ho pohledem.

Nagadir: ,,To nic... položím ti pár otázek a pak odsud vypadnu...” pohlédnu tentokrát na Ora.

Orochimaru: ,,A co cheš vědět? Kolik misstrovsských technik jssem už ovládl? Jak jssem dossáhl ssvého věčného mládí?” začal se naparovat.

Nagadir: ,,Eh... ani ne... ale proč nepozveme i Sasukeho?” navrhla jsem. ,,Kabu – chan, dojdi pro něj!”

Kabuto: ,,Co!?” zamračil se na mě.

Orochimaru: ,,Dojdi pro něj! Jo, a nezapomeň nám donésst něco k pití...” odpakoval ho.

Kabuto: ,,Už jdu...” zavrčel, zavraždil mě pohledem a odešel.

Orochimaru: ,,Co takhle využít té chvíle že jsme tady ssami a...”

Nagadir: ,,Počkáme na Sasukeho!!” nenechám ho raději dokončit větu a začnu si hrát se svým zápisníčkem.

*po chvíli se vrací Kabuto i se Sasukem a čajem*

Sasuke: ,,Co? Ty!” zarazí se ve dveřích a probodne mě pohledem.

Nagadir: ,,Ano já... V celé své kráse, šarmu a umu...” zašklebím se na něj. ,,Sedni si k nám, mám na tebe taky dalších pár otázek...”

Sasuke: ,,Skvělý...” zabručel a sedl si na poslední židli u stolu, která byla velkou shodou okolností velmi blízko mě.

Nagadir: ,,Ale no tak, Sasu – chan...” usměju se na něj, ale on se rozhodl mě ignorovat, což mě namíchlo, tak jsem se k němu trochu naklonila: ,,YA-O-I....” zašeptala jsem.

*Sasuke ztuhnul a pak hlavou zdrceně praštil o desku stolu, zřejmě má mindráky z pairingu ItaSasu, chudáček...*

Nagadir: *škodolibě se odtáhnu, ale to už přede mě položí Kabuto šálek s čajem*

Kabuto: ,,Tady máte čaj, Nagadir – sama...” usmívá se jako svatoušek.

Nagadir: *pohlédnu do šálku s čajem a pak se znovu zaměřím na Kabutův až podezřele milý výraz... Pche! On si vážně myslí, že bych se napila čaje který mi přinesl on? To raději budu sušit hubu než abych se nechala otrávit!!!* ,,OK! Začínám... Takže Orochimaru, slyšela jsem, že chceš získat Sasukeho tělo... ale, chceš jen tělo nebo i něco víc?”

Orochimaru: ,,No...” zamyslí se a na tváři se mu objeví perverzní úsměv, hned je mi to všechno samozřejmě jasné...

Sasuke: ,,Nechcete mluvit o něčem jiném?” navrhl nám unaveně a ještě stále zdrceně s hlavou opřenou o desku stolu.

Nagadir: ,,Hmm... a Orochimaru, Kabuto, jaký je mezi vámi vlastně vztah?” přeměřím si je očima.

Kabuto a Orochimaru: ,,Pracovní!” .... ,,Přátelsský!” vyhrknou oba naráz, pak se však na sebe krátce podívají: ,,Přátelský!” ... ,,Pracovní!” vyhrknou znovu s obměnou.

Nagadir: ,,Nechcete si v tom udělat jasno?”

Kabuto: ,,Přátelský i pracovní...” rozhodl nakonec.

Nagadir: ,,Kompromis, co? No, ale každý tomu říká jinak, někdo třeba přátelství...” ušklíbnu se. ,,Co jako přátele podnikáte?”

Orochimaru: ,,Nějaká zvědavá, ne?” nasadí opět pervert smile.

Nagadir: ,,Jo, ani nevíš jak...” usměju se.

Kabuto: ,,Až moc...” pronese suše a hypnotizuje můj šálek z čajem, kterého jsem se k jeho smůle zatím nedotkla.

Nagadir: ,,No a Sasuke, ty jsi přece říkal, že mezi Kabutem a Orochimarem k něčemu dochází... Řekneš mi k čemu?” snažím se z něj dostat taky nějaké informace.

Sasuke: ,,Nenuť mě na to vzpomínat!!” vzhlédne totálně zdeptaně.

Nagadir: ,,Ale no tak, Sasu...” snažím se ho ukonejšit.

Sasuke: ,,Byla to moje nejhorší noční můra!” pronesl plačtivě a znovu třískl hlavou o stůl.

Nagadir: ,,Zase tak hrozné to být nemohlo...”

Sasuke: ,,Nech mě být!” fňukne.

Nagadir: ,,Horší než ItaSasu?” zajímá mě.

Sasuke: ,,Ne! Nepřipomínej mi to!”

Orochimaru: ,,Neměl by ssiss dát sstudenou ssprchu?” navrhl mu.

Sasuke: ,,Mami... chci domů...” zamumlal si sám pro sebe, doufám že mu nepřeskočilo.

Orochimaru: ,,Pomohla by ti...” opět s pervert smile.

Sasuke: ,,Jo, možná bych se měl vrátit... v Konoze mi přece nic nechybělo... Sakura mě zachraňovala, Naruto taky... A já jsem se na ně vys*al... jsem d***l...” nevnímal a samořečil.

Nagadir: ,,Nechme ho, ať se uklidní...” mávnu rukou. ,,Kabuto, s čím vším jsi Orochimarovi pomáhal, když měl jednu dobu, po třetnutí se Sarutobim, nefunkční ruce?”

Kabuto: ,,S čím vším?” zarazil se a začal po Orochimarovi pokoukávat. ,,Musím odpovídat?”

Nagadir: ,,No... bylo by to fajn...”

Kabuto: ,,Nebylo to nic podstného...” pokrčil rameny. ,,Mimochodem, ty nemáš žizeň? Nebo, chceš přinést něco jiného?” odběhl od tématu.

Nagadir: ,,Ne díky... jsem v poho...” usměju se na něj.

Kabuto: ,,Z Písečné je to tak namáhavá cesta a ty jdeš hodně na lehko... Musíš být strašlivě unavená, hladová, žíznivá...”

Nagadir: ,,Vážně? Cítím se fajn! Líp mi nebylo!”

Orochimaru: ,,To je pravda, možná by ses tu měla zastavit na pár dnů, trochu si odpočinout...”

Nagadir: ,,Ne dík... to je v poho!”

Orochimaru: ,,Nechat se obssluhovat...”

Nagadir: ,,Říkám, že...”

Orochimaru: ,,Kabutem...”

Nagadir: *rozhodnu se napodobit Sasukeho a třísknu hlavou o stůl, neboť ve mě začíná nebezpečně narůstat chuť zůstat tu a nechat se obsluhovat výše zmíněným brejlovcem...*

Sasuke: ,,Jedna dvě... jedna dvě.. všude je krev... samá krev... všichni jsou mrtví... mrtví... mrtvíííí!!!” začal si, nevnímaje nás, pobrukovat nějakou psychopísničku.

Nagadir: *vzhlédnu od desky stolu* ,,Ehm... Sasuke? Jsi v pořádku?” zeptám se ho starostlivě.

Sasuke: ,,Říkal jsem vám to.... říkal... říííkal... všichni jsou mrtví.... tralalalala....”

Nagadir: *kapička* ,,Je tohle u něj normální?” pohlédnu na Ora.

Orochimaru: ,,Krušné zážitky z dětství... to vždycky zanechá hlubokou sstopu...”

Nagadir: *opět se starostlivě podívám na Sasukeho, který se začal pohupovat do rytmu své psychopatické písničky* ,,No, dobře... pokud mi zaručíte, že za chvíli nedostane záchvat vzteku a všechno to tu nerozmlátí, budu pokračovat v získávání informací...”

Sasuke: ,,Proč bych měl dostat záchvat vzteku?!!!” obořil se vztekle a vražedně se na mě podíval.

Nagadir: ,,To je v pořádku, Sasuke. Uklidni se...”

Sasuke: ,,JSEM KLIDNÝ!!!”

Nagadir: ,,Já vím, já vím...” přikyvuju hlavou s takovým tím tónem, kterým mluví psychiatři se svými pacienty.

Sasuke: ,,Nemluv se mnou s tímhle tónem!!!” zařval velmi naštvaně.

Nagadir: ,,Ok... už s tebou nepromluvím, jestli chceš!” odseknu uraženě, copak se mám prosit?

*uraženě si brmulám pod vousy peprné nadávky, když uslyším takový ten zvuk drhnutí kovu o kov, což je většinou jeden z mála zvuků, který bych byla schopna se vzrušením poslouchat od rána do večera ale v tuhle chvíli mi z něj naskočila husí kůže, pak už jsem jen spatřila záblesk a instinktivně jsem sklouzla pod stůl nebo bych byla již podruhé ve svém životě málem o hlavu kratší*

Nagadir: ,,Sasuke! Ty idiote! Ty mě chceš zabít??” zařvala jsem rozhořčeně zpod stolu a snažila jsem se vyplazit pryč z takové ponižující pozice.

Sasuke: ,,No ne, a na to jsi přišla jak?” odpověděl mi ironicky.

Nagadir: ,,Nedělám rozhovory s pošuky co mě chtěj zabít!!” vyhrabu se zpod stolu a zuřivě probodávám Ora vražednými pohledy.

Orochimaru: ,,Neměla by jsi Ssassukeho dráždit...” varoval mě ledabyle.

Nagadir: ,,COŽE? Očividně mě chce připravit o hlavu a...” nedořekla jsem nebo mi jeho meč znovu prolétl kolem hlavy.

Orochimaru: ,,Říkala jssi něco? Asi tě špatně slyším...”

Nagadir: ,,No tohle?! To má být psychický teror?!” zuřím. ,,Sasuke jdi do háje s tím mečem!!!” uskočím před ním.

Orochimaru: ,,Jdem Kabuto, uklidíš to tu potom... sstejně nemá cenu, když sse k nám nechce přidat...” zvedl se a společně se svým poskokem odešel.

Nagadir: ,,NO TOHLE!!!” vyjeknu, on mě tu s ním nechal!! Možná jsem přece jen měla tu nábidku vzít a mohla jsem se v klidu nechat obsluhovat brejlounem a nemusela bych poskakovat po místnosti jak d***l a uhýbat před rozzuřeným Sasukem. Jashine.... za co to je? >_<

*Sasuke mě aktivně nahání po místnosti, začíná mě z toho jak mi kolem hlavy létá jeho meč bolet hlava... asi mám migrénu, či co...*

Nagadir: ,,A hele Sasuke, co kdybys...” nedořeknu neb mi s hlasitým SVIST proletí meč nad hlavou. ,,Ku*va! Já se na to můžu!” vaří se ve mě krev. Tohle Oroxichtovi nedaruju!!

*utíkám (jak ponižující sloveso) před Sasukem, náhle se do mé cesty nějak záhadně dostane židle a mě nenapadne nic lepšího než o ní zakopnout a šikovně hodit tlamu a zrovna v téhle situaci... jenže co se nestane? Sasuke si židličky taktéž nevšiml a vzápětí sebou sekl vedle mě (hehe.. vypadal tak vtipně, už jste ho někdy viděli hodit tlamu?), bleskurychle se zvednu, Sasuke mě následuje, chmátnu po tom co je mi nejblíž po ruce (hrnek s Kabutovým otráveným čajem) a mrštím tím po něm aniž bych se obtěžovala podívat zda-li jsem trefila... ozve se dutá rána, ohlédnu se a spatřím Sasukeho jak se detailně seznamuje s podlahou! Ty jo, já ho sejmula!! Buhahaha! Tak to je brutus! Sejmula jsem Sasukeho, to budu muset vykecat každému koho potkám!! opatrně se k němu přiblížím a lehce (rozuměj tolik kolik si ten k****n zaslouží) do něj kopnu... nic... stále zatuhlý... s úšklebkem mu pro jistotu zabavím jeho katanu (škoda, že jsem tam nemohla zůstat tak dlouho abych viděla jak se bude tvářit až zjistí, že jeho mečík zmizel XD), kdyby si to náhodou rozmyslel a chtěl na mě znovu útočit a rozhodnu se odtud vypadnout... v Konoze bude určitě fajn...*

A ponaučení? Nevěřte nikomu kdo žije ve Zvučné! Zvlášť tomu proradnému, slizkému a hnusnému hadovi Orochimarovi!!!

Další díl: 

Konoha, část první

Předešlý díl: 

Sand team