I hate you, I love you, Part 5

,,Víš…Vypadáš mnohem líp s černejma vlasama…“ řekl Ryuzaki…
Zírala jsem na něj jako na lochneskou příšeru. Ehm, cože?
,,Ehm, cože?“ povytáhla jsem obočí a snažila se vypadat nepřekvapeně.
,,Máš paruku, Es…“ řekl a rozesmál se, nejspíš mému výrazu.
,,Jo… to je pravda…ale je to kvůli bezpečnosti, chápeš…“ stáhla jsem si blonďatou paruku a nechala černé prameny spadat pod ramena.
,,Tak vypadáš mnohem líp…“ zakýval spokojeně hlavou a naklonil ji napravo.
Zrudla jsem, dnes již poněkolikáté. Co si ten Ryuzaki myslí, že dělá?
Nadechla jsem se v odpověď, když v tom mi zazvonil mobil. Vytáhla jsem se a podívala se na displej a zvedla to..Hlas, který jsem slyšela, mě překvapil…Byl to…
,,Lighte?“ řekla jsem překvapeným hlasem. Proč mi ten mamlas asi volá?
,,Ahoj Es…“ odmlčel se. Jeho hlas byl..takový divný…,,Hele, vím, že mě asi moc nemáš ráda, ale chci, chci tě pozvat na rande. Prosím, vím, že to je pitomý, ale dlouhou dobu se mi líbíš, Es…“ zněl trochu zoufale. Nejraději bych mu začala nadávat do d***lů, ale při pohledu na L jsem změnila názor.
,,Dobře…To beru…Co dneska večer, ehm…v tý nový kavárně?“ navrhla jsem.
,,Ano, to zní dobře…Budu na tebe čekat..“ řekl a zavěsil. Málem jsem ze zoufalství začla křičet. L se tvářil zvědavě.
,,Co se děje?“ zeptal se zvědavě. Nevěděla jsem, jestli mu to říct.
,,Light Yagami mě pozval na rande.. A já souhlasila…“ zaúpěla jsem.
,,Co je na tom tak špatného, kromě toho, že Light je možná Kira:“ zeptal se L.
,,Je to LIGHT! Největší tupoun…Myslí jenom na sebe, je nadmíru inteligentní a s nikým se nepřátelí…Pokud je Kira, musí to být nějaký manévr…“ zamyslela jsem se.
,,Proč jsi řekla ano?“ zeptal se L.
,,No, myslím, že by to mohlo pomoci vyšetřování.“ Řekla jsem svojí teorii.
,,Máš pravdu..“ promnul si bradu. ,,Je čas, abys šla za Yagamim…“ řekl a pohlédl na hodinky. Měl pravdu, opravdu byl čas. Povzdechla jsem si a zvedla se.
,,Ať ti to dopadne..“ ušklíbl se Ryuzaki takovým zvláštním úsměvem.
,,Díky…“ usmála jsem se a vydala se ven. Light Yagami…
Nasedla jsem na motorku (ano, mám motorku) a rozjela se k čajovně. V tom oblečení jsem vypadala… jako mafián. No a co, když mě Light tak moc chce, musí si zvykat.
Seskočila jsem a zamířila přímo do kavárny. Rozhlédla jsem se, ještě tu nebyl.
Sedla jsem si k baru a zatím si objednala…vodku…na posilněnou…
Čas plynul a Light nikde…Třeba si dělal legraci..ALE ne! Ohlédla jsem se a spatřila ho u dveří..Na sobě měl dobře padnoucí košili a džíny. Ano, doopravdy by mohl dělat modela, ale jelikož ho nesnáším, tak… nevím…
Jakmile mě spatřil, na tváři mu zazářil podivně ďábelskej výraz…
,,Ahoj Es..Myslel jsem, že nepřijdeš…“ zamířil přímo ke mně. ,,Nesedneme si někam víc do soukromí…?“ zeptal se a ukázal na salonek.
,,Tak dobře..“ souhlasila jsem a zvedla se. Vešla jsem do salonku a sedla si, on mi sebral kabát a pověsil ho na opěrku židle.
,,Takže, Es, co si dáš?“ zeptal se Light a propaloval mě pohledem..
,,Asi vodu, já nevím…“ řekla jsem a pokrčila rameny. Light se poušklíbl.
,,Tak se neupejpej…“ řekl a usmál se.
,,Dobře, tak banánovém dortík…“ řekla jsem rozhodně k právě příchozí čísnici..
,,Já prosím jeden čaj..“ řekl Light a sladce se na číšnici usmál. Poté se ohlédl na mě.
,,Takže El…k tomu, proč jsi tady…Je to jednoduché…Rád bych ti řekl, co jsem si uvědomil…“ nadechl se. ,,Pravda je, že jsem….se do tebe asi zamiloval a nevím, co s tím…Nechtěla by jsi mi pomoci?“ mrkl, asi si myslel že to je svůdné…Nadechla jsem se…

Skoro jsem usínala. Číst mi dávalo zabrat.
,,Dost…“ řekla jsem a zaklapla. Mello se zatvářil nesouhlasně, ale musel poslechnout.
,,Proč?“ zakňoural a smutně na mě pohlédl.
,,Proto…A Mello, nedělej na mě ty svý oči…“ pohrozila jsem mu nataženým ukazovákem…
,,Ale…ale K! Ty jsi na mě zlá…Vždycky..“ řekl a předtstíral smutek.
,,Ale kecale..“ usmála jsem se. Near mě stále držel kolem pasu, ale nebylo těžké se mu vymanit. Sklouzla jsem k Mellovi na zem. Zrovna se zvedal.
,,K, nešla bys do baru?“ navrhl najednou a já… prostě jsem pocítila naději…Chtěla jsem, toužila jsem jít do baru…Život, který kdysi byl tak samozřejmý, nyní stál v dálce a pohlcovalo ho jediné – případ Kira.
,,Ano…“ řekla jsem. Zjevně jsem Mella překvapila, protože otevřel pusu.
,,No tak dobře…“ řekl nakonec. Zvedla jsem se a zamířila pro bundu, venku jsem nebyla pěkně dlouho.
,,Bude to legrace…“ řekl Mello a ušklíbl se, a ukousl čokolády.
,,To jistě…“ ušklíbla jsem se a následovala ho.
,,Matt mi půjčil motorku…“ chlubil se Mello a ukazoval na mohutný stroj.
,,Páni…“ usmála jsem se a nasedla za něj.Mello spokojeně usedl, a počkal, než se ho chytnu. Za chvíli jsme již jeli ulicemi… Light Yagami a Eleonor…Jak to dopadlo?
,,Tak jsme tu, K…“ Mello se spokojeně usmál a zastavil. Seskočila jsem a počkala na něj.
,,Dělej, že patříš ke mně…“ poradil mi Mello a drapl mě za ruku. Připadala jsem si divně, ale přeci jen, byl to můj nejlepší kamarád. Následovala jsem ho do zakouřeného baru.
Sedli jsme si k baru a objednali si vodku.
,,Takže K, na rovinu…Co ty a N?“ zeptal se Mello.
,,No..Chodíme spolu…A…“ usmála jsem se.
,,Co? Jaký a…Co se ještě děje? Víš, Near mi připadá jako malej kluk…pořád si hraje…“
,,No a? Víš, někdy se chová…jinak…normálně…Je to génius…Jako ty…Ale trochu jiným způsobem…Nesuď ho Mello, i když vím, že jste spolu žili ve Wamyho domě. Vím, že v hloubi duše jste nejlepší přátelé..“ upila jsem trpkého alkoholu.
,,Ne…myslím že…“ namítl Mello, ale zarazila jsem jej.
,,Ale jste…“ řekla jsem. Mello raději mlčel a neodvažoval se mi odporovat.
,,Co si myslíš o Es a L?“ zeptala jsem se.
,,No…ona musela bejt fakt kočka, když se líbila Lightovi…A L…no, asi podivín..Nejspíš něco jako Near…“ řekl a podrbal se na hlavě.
,,Také si myslím…“ řekla jsem a vypila dalšího panáka.
,,Zatancuješ si?“ řekl najednou Mello a ukázal na lidi, kteří se v rytmu hudby svíjeli vedle baru.
,,Jasně…“ ušklíbla jsem se a následovala Mella. Začali jsme se pohupovat do rytmu hudby. Cítila jsem se dobře, po dlouhé době. Následoval ploužák. Opřela jsem si hlavu o Mellovo rameno a pohupovala se do rytmu. Bylo to..zvláštní, ani nevím proč…Prostě…
Jakmile písnička skončila, zamířila jsem mlčky ven. Mello mě následoval, znal moc dobře mé prudké výkyvy nálad, a tak mě ochotně odvezl zpět domů.
,,Díky za všechno…“ poděkovala jsem mu a objala ho.
,,Není zač…Přátelům pomáhám rád..“ pokýval hlavou a odjel..
Ztemnělými chodbami jsem se vracela zpět do ústředí…
Povzdechla jsem si a vešla…pustit se do další části příběhu…