I hate you, I love you, Part 4

,,Já…Omlouvám se, K…“ řekl Near pomalu a sklopil pohled.
,,Nic se nestalo, N…“ mírně jsem se usmála. Near se tvářil opravdu hodně ztrápeně a na prst si namotával pramen vlasů. Jelikož seděl, vrátila jsem se k němu do původní polohy, s deníkem v ruce.
,,A ty Mello? Ty nic říct nechceš?“ zeptala jsem se a upřeným pohledem sledovala blonďákovu reakci.
,,Ehm…Já…Fajn, tak sorry, no…K, víš ale dobře, jak s Nearem pořád soupeříme..Nedokážu to…Nebejt první..“ zavrčel a temně na mě pohlédl. Rozesmála jsem se.
,,Pojď sem, Mello…Víš, že jsi můj nejlepší kamarád…Patříš k nám, toho padoucha chytneme dohromady…“ usmála jsem se. Mello se poprvé usmál.
,,Díky, K, já to vím.. Ale nemám čas…Musím jet nakoupit čokoládu…Vrátím se brzy a připojím se k vám..“ slíbil, obrátil se a odešel. Zůstali jsme s Nearem opět sami.
,,Neare, nemůžete už s Mellem přestat? Máme pracovat dohromady a místo toho…vás tu musím krotit já…“ povzdechla jsem si a pohlédla mu do očí. Byly ztrápené.
,,Rád bych, Kat, moc rád….Ale nejde to…Mello prostě nechce…Na tebe možná dá, ale na mě nikdy…Bude to takhle do té doby, než vyřešíme případ Kira…“ unaveně se protáhl a jednu ruku mi omotal kolem pasu.
,,Měl by jsi spát…“ řekla jsem a položila mu hlavu na rameno. ,,A neříkej ne, Neare…Za chvíli mi tu omdlíš…Kruhy pod očima máš jako L! Nikdo se nebude zlobit, když si na chvíli odpočineš. Prosím…Udělej to, Kira neuteče…Alespoň kvůli mně…“ udělala jsem na něj psí oči.
,,No..dobře..“ souhlasil. Nadšením jsem ho objala.
,,Neare, já tě fakt miluju…“ smála jsem se. Chtě nechtě se rozesmál i on.
,,A teď do postele…“ navrhla jsem a vstala jsem.
,,Půjdeš se mnöu, viď?“ udělal tentokrát on psí očička. Nešlo mu odolat, přeci jen, byl to Near.
,,Dobře…Vezmu si tohle sebou a budu číst..“ řekla jsem, vstala a doprovodila Neara ke gauči, kde se Near natáhl. Přinesla jsem mu pokrývku a vlezla si k němu. Bylo na něm fakt vidět, že si potřebuje zdřímnout. Ještě mi popřál dobrou noc, obmotal ruku kolem pasu a usnul. Bylo hezké ho pozorovat, byl hodně moc roztomilý.
Povzdechla jsem si a přejela rukou po Esině deníku. Byl čas číst? Neměla bych počkat na Mella? Možná ano… Vzhlédla jsem, právě jmenovaný se právě vrátil. Naznačila jsem mu, aby byl zticha a ukázala jsem na spícího Neara.
Mello začal dělat ksichty, ale pohrozila jsem mu. Vzal si tedy čokoládu a sedl si na gauč vedle postele.
,,K, jsi šťastná?“ zeptal se a pohlédl na spícího Neara, který se tvářil velice spokojeně.
,,Ano…Možná se ti to může zdát divný, ale já ho opravdu moc miluju…Je to… moc hluboký, chápeš…Jsem ráda, že tu je…Stejně jako ty, Mello…Nevím, jak bych to bez vás dvou zvládla…“ povzdechla jsem si.
,,My to zvládneme…“ zamumlal Mello a usmál se. ,,Měli bychom se pustit do toho deníku…“ řekl a pokynul k černému zápisníku.
,,Ano, máš pravdu…“ pokrčila jsem rameny a podala mu deník. Mello si nejdříve přečetl to, co jsme četli my. A poté deník otevřel na místě, kde jsme skončili…
,,Pokračujme..Jsem zvědavá, jaký osud potkal tu mladou dívku, eleonor…“ řekla jsem a povzdechla si…
A pustila se do čtení…

,,Nasadíme tě jako sledovací jednotku ve škole. Seznámíš se s Lightem… A budeš s ním kamarádit..Zvládneš to?“ řekl a odhodil šlupku z banánu. S žravým výrazem se zakousl do měkoučké žluté hmoty…
,,Ňama…“ zamlaskal a usmál se.
,,No…proč zrovna on?“ zanaříkala jsem. ,,Light Yagami je největší tupoun, jakej existuje..Ryuzaki…Proč já? No dobře, pokud je to pro vás užitečné, udělám to…“ sklonila jsem hlavu. Zase mám dělat špeha…Ryuzakimu to ale udělalo nesmírnou radost a začal na místě skákat a objal mě.
,,Přemluvil jsem ji, hééč…“ udělal dlouhej nos na starouše, kterej právě vešel. Starej Yagami jen kroutil hlavou nad chováním L a odešel. Byla jsem výbuchem radosti L zaskočená, přeci jen, je to L!
,,Ehm, Ryuzaki…“ upozornila jsem ho, jelikož právě, stále mě objímajíc, se mnou začal tančit vítězný taneček. Zřejmě mu to došlo, jelikož mě pustil a sedl si zpět do křesla.
,,Promiň, Es…“ řekl a trochu zrudl. Sama jsem byla rudá jak rajče.
,,To nic, nic se neděje…“ špitla jsem. V duchu jsem se tetelila blahem. Existuje nějaká možnost, že bych se mu líbila? Ryuzaki mi připadá opuštěný…měla bych se ho ujmout…O čem to vlastně přemýšlím? Otřásla jsem se. Nevěděla jsem, co říct.
,,Nemusíš ho balit, prostě se s ním jen skamaráď..“ dokončil L myšlenku a poprosil mě o další banán. Povzdechla jsem si a vzala sebou celý koš s banány. Jeden jsem mu hodila.
,,Dobře…“ řekla jsem pomalu a přikývla jsem. Pokud to mělo znamenat, že se stanu součástí plánu, tak ano.
,,Dobrá…Musíš zjistit, jak se Light chová ve škole. Nejspíš mu do domu namontujeme kamery, ano? Mohl by být Kira… Možná…Myslím si to…“ řekl Ryuzaki a dohamal další banán.
,,Ano, je to možné…On je divnej..A jeho myšlení…Myslim, že je to čistej psychopat….Někdy se s ním bojím bejt sama..Opravdu,Ryuzaki… Jsem jenom holka…“ zrudla jsem, protože to vyznělo…
,,V pořádku, budeme tě sledovat…Můžeš si k sobě vzít zbraň, kdyby se něco dělo..Jsi agentka, Es…Nenecháme tě ve spárech úchylkovi…“ řekl a usmál se…
Na jeho pohledu bylo něco…zajímavého….Věřila jsem mu…
,,Dobře…Děkuji, snad to nebude potřeba a Kiru brzy chytíme…“ řekla jsem s ne moc velkým přesvědčením.
,,Také doufám…Ale Kira je mazaný…A pokud je to Light, tak se nenechá chytit…“ řekl Ryuzaki…
,,To je pravda..“ přikývla jsem a po očku si Ryuzakiho prohlížela. Neodolala jsem, prostě se mi v hlavě začaly rojit představy o tom, jak by L vypadal bez košile. L zřejmě něco povídal, ale nebyla jsem schopná uvažovat. Ách….
,,Es? Es?“ mával mi banánem před očima a dělal na mě zblízka kukuč.
,,Co co? Eee?“ řekla jsem, jelikož jsem doopravdy neposlouchala…
,,Laskavě mě poslouchej… Jsi nějak mimo..Čím to bude? Hm…“ Se strachem jsem čekala, L má dokonalou dedukci…
,,Asi tím Lightem..Nu…Tvůj plán ti převypráví Yagami…Dá ti i zbraň…A ty vyrazíš do školy…Víš…Možná nastane den, kdy i já se tam objevím…Ale to ještě nehrozí…“ řekl L a usmál se.
,,Dobře…“ přikývla jsem omámeně a nejradši bych si nafackovala. Proč sakra myslim na něj?