I hate you, I love you, Part 2

Probudila jsem se brzy, samozřejmě, jelikož jsem šla spát brzo. Školu jsem se pro dnešek rozhodla vynechat, přeci jen jsem měla výborné výsledky. Vydala jsem se ke svému známému, který má ve svém inventáři i paruky. Bylo těžké vybrat paruku pro mě, nic se mi dostatečně nelíbilo. Nakonec jsem si vybrala blond mikádo, přeci jen, to by se Matsudovi mohlo líbit. Posadila jsem si paruku na hlavu, zastrčila do ní čelenku, trochu odvážněji se nalíčila, na oči nasadila černé brýle, navlékla se do černého koženého tílka a černých kožených kalhot a mohla jsem vyrazit. V duchu jsem si přehrávala, co jim tam asi řeknu. Nejdříve musím narazit na Matsudu… A pak se uvidí…Sice ho využiju, ale pokud je takový, jaký si myslím, pak to nebude těžké…
S úsměvem na rtech jsem vyšla až před policejní stanici.. Měla jsem to naplánované dokonale, oni měli právě končit. Opřela jsem se o jedno z aut a vyčkávala. Konečně jsem zahlédla nějakého mladého muže, který by mohl být Matsuda. Je čas na plán A…
Na svých podpatkových botách jsem se vydala naproti Matsudovi. Předstíraně jsem klopýtla a..spadla na zem. Vykřikla jsem. Matsuda si mě všiml, přesně jak jsem plánovala.
,,Slečno, není vám nic?“ vylekaně ke mně přiběhl a podal mi ruku.
,,Ehm, ne, děkuji…Jenom jsem trochu klopýtla…“ začervenala jsem se a zvedla se.
,,Opravdu vám nic není?“ důkladně si mě prohlížel, zvláště zíral na některé partie, ani nemusím říkat, jaké…
,,Ne, jsem v pořádku. Moc děkuji, takových chrabrých mužů by mělo chodit po světě více. Nezašel byste na drink? Tedy, pokud nemáte přítelkyni..Takový muž jako vy jich má určitě tucty…“ blafovala jsem. Matsuda na to skočil a zrudl jako rajče.
,,Ehm, ne…Jistě, rád…Platím…“ řekl a nabídl mi rámě. S úsměvem jsem přijala a vydala se s ním do nejbližšího baru.
,,Vy jste tedy policista, ano?“ zeptala jsem se asi po čtvrté sklence džusu.
,,Ano, jmenuji se Matsu…Matsuda. „ zaváhal. ,,A vy jste studentka, že? Abych se přiznal..Jsem jeden z těch, kteří pracují na případu Kira, jestli jste o tom něco slyšela…“ odmlčel se a napil se.
,,Ano, samozřejmě…Víte, doopravdy jsem detektiv na vlastní pěst… nebo…chci dopadnout Kiru…Neptejte se mě proč, ale chci ho dopadnout. Je to jen sprostý vrah…“ čekala jsem, jak na to zareaguje… Na tváři se mu objevil údiv.
,,Páni, to je náhoda! Mohla byste nám pomoci! Mohl bych vás zavést k L…“ kousl se do jazyka a odmlčel se.
,,Vy znáte L?“ zeptala jsem se ho s hraným překvapením. Ač nerad, prořekl se, Matsuda přikývl.
,,Zase jsem to zpackal, před takovou krásnou ženou prostě nedokážu mlčet…“ řekl nešťastně a povzdychl si.
,,To je v pořádku, každý je nějaký…“ uchlácholila jsem jej. ,,Bylo by to skvělé, mám hodně nápadů a myslím, že L by byl nadšený…“ rozplývala jsem se. Matsu se nechal strhnout mým nadšením a za chvíli už jsme žhavě diskutovali.
,,Jaký je L?“ zeptala jsem se a usmála se.
,,No, to poznáte…“ zamyslel se. ,,Čekal jsem něco jiného, prostě… nedá se to říct. L je zajímavý člověk.“ Pokrčil rameny. Rádoby náhodou jsem pohlédla na hodinky.
,,Páni, to je hodin! Musím jít…“ vstala jsem.
,,Počkejte…Odpoledne, řekněme…ve tři přijďte před ústředí..Vyzvednu vás a pojedeme za L…“ navrhl.
,,Ano…Budu na vás čekat..Moc děkuji, jste opravdové zlatíčko…“ usmála jsem se, dala mu pusu na tvář a odešla. Plány mi vycházely. Spokojeně jsem se usmála.
Doma jsem se naobědvala, přelíčila se, sbalila si všechny potřebné věci a vydala se opět k Ústředí. Matsu tam na mě už čekal, pochopitelně. Nejspíš si na sebe vzal svoje nejlepší oblečení chudák.
,,Ahoj Matsu!“ zamávala jsem a přiběhla k němu.
,,Ahoj Es…“ usmál se a ukázal na svoje auto.
,,Hezký…“ ocenila jsem a nastoupila. Matsu šel za volant a nastartoval. Během cesty pořád něco brebentil, asi byl docela v rozpacích. Neměla jsem mu to za zlé.
,,Ví o mě vůbec L?“ zeptala jsem se a čekala. Matsu se zatvářil zděšeně.
,,Ehm, nee…Ale ono to nějak půjde…“ řekl a pokusil se o úsměv. Chudák, myslela jsem si.
Matsu zastavil před obrovským proskleným hotelem. Páni, pomyslela jsem si. Tak tady bydlí ten bájný L? Asi ano… Matsu mi otevřel dvířka a já s otevřenou pusou vystoupila. Následovala jsem svého ,,přítele“ ke dveřím, kde jsem zahlédla ochranku.
,,Matsuda…“ řekl a ukázal kartu. Šla jsem za ním, ale… stráž mě odmítla pustit.
,,To je v pořádku, chlapci, je tu se mnou a jde za L…“ řekl Matsuda přesvědčivě. Nakonec přeci jen svolili, ale asi jen proto, že jsem to byla právě já. S oddechem jsem cupitala za Matsudou. Nemělo to být ale tak lehké. Nastoupili jsme do výtahu a jeli až… hodně vysoko. Byla jsem celkem nervózní, přeci jen… setkat se s L? To byl pro mě sen. Bude to nějakej starej muž? Asi jo, přeci jen je to detektiv…Bude mít plnovous? Nebo chlupy v nose? Ááw..To je moc odporné. Přestala jsem myslet na L a věnovala pozornost počtu pater. Zastavili jsme v dvacátém patře. Proč právě tady? Vystoupili jsme a on se vydal přímo k jedněm z dveří. Následovala jsem ho, jak jinak. Přiložil tam ruku, nejspíše to bylo dělané na otisky. Dobrá ochrana, pomyslela jsem si. Dveře se otevřely a já vešla za ním. Vešly jsme do malého pokoje, co měl být zřejmě pracovna. Bylo tu asi pět stolů s počítači a dalším extra moderním zařízením. Hvízdla jsem. Za stolem jsem uviděla starouše Yagamiho.. a další policisty.
,,Matsudo…Díky bohu, že jsi přišel..Kira…MATSUDO?! KDO TO JE?“ vykřikl starouš a zděšeně si mě prohlížel. Polekaně jsem ucouvla. Ano, Light měl po kom dědit, rozhodně.
,,Ona..ona jde za L…Je to detektivka a … řeší případ Kira…“ mumlal Matsuda….
,,Za L? Výborně, Matsudo…Přiveď jí sem…“ ozval se odněkud podivný hlas. Lekla jsem se.
Yagami byl stále rozčílený, ale Matsuda poslechl. Vyzval mě, abych ho následovala. Pomalu jsem šla za ním do vedlejšího pokoje, kde se nacházel malý kávový stolek a gauč a…na něm právě seděl nějaký muž…Sklapla mi čelist…Tohle je L?
,,Já jsem L…“ pronesl muž s klidem. Byla to ta nejpodivnější osoba, jakou jsem kdy viděla. Byl mladý, mohl mít něco málo přes 20. Měl uhlově černé vlasy, které trčely do všech stran. Oči měl také tmavé, a pod nimi se nádherně černaly tmavé stíny. L rozhodně moc nespal. Seděl tím nejpodivnějším způsobem, s koleny u brady. V ruce měl talířek s dortem a lžičkou a pojídal právě jahodu z vrchu dortu.
,,Těší mě…“ špitla jsem.
,,Vítejte zde…“ řekl L a pohlédl úkosem na Matsudu. ,,Matsudo, kde jsi se setkal s touto dámou?“ zeptal se.
,,Před ústředím, upadla…Šly jsme na drink, myslel jsem, že se jí líbím.. A u drinku se mi svěřila, že jde po Kirovi..“ rozhodil rukama.
,,MATSUDO, TY IDIOTE!“ rozkřikl se L a mrštil dortíkem po Matsudovi. Dortík se mu elegantně rozplácl na obličeji. ,,Copak jsem neříkal totální anonymita? A ty si sem vodíš nějaké holky…Promiňte slečno, pokud dovolíte…“ úkosem se na mě podíval a dál nadával Matsudovi, který chudák, celý rudý, vyběhl z místnosti. L se nakonec uklidnil a vrátil se do původního stavu na gauč. Osaměli jsme, byli jsme tu pouze já a samotný L!