Hezká vzpomínka - DGM

Zrzek seděl před velikým zámkem Temného Řádu a sledoval pohyb exorcisty, který o velký kus dál v lese kolem sebe zuřivě máchal mečem. Měl zavázané oči a on nechápal, jak zvládl být tak precizní. S každým pohybem jako kdyby byl rychlejší a přesnější. Tu se mihl lístek, co zrovna padal ze stromu a on ho nemilosrdně přesekl napůl. Jeho kroky s mečem se zdály, jako kdyby netrénoval, ale tančil.
Mladík, co ho pozoroval, mladý Bookman, si jen povzdechl. Kolikrát už tuhle scénu viděl? Nesčetněkrát… Vždy si na ni ovšem našel něco nového, co ho víc než zaujalo. Nyní se šermíř, na kterého se jeho oči upíraly, zastavil, aby si sundal svrchní oblečení. Lavi zatajil dech. Na tohle čekal. Muselo to přijít, protože Kanda měl za sebou zahřívací kolo. Bylo celkem chladno, ale nezdálo se, že jemu by to nějak vadilo. A už vůbec ne, že by zjistil o svém sledování. Ještě nikdy si toho nevšiml, nebo spíš nechtěl?
Lavi se pohodlně usadil a pokračoval v této krásné podívané. Kdo ví, jak dlouho ještě bude v Řádu? Tušil, že se blíží chvíle, kdy bude muset odejít. Cítil ji. Bylo to takřka hmatatelné. Přistihl se, že je z toho smutný, za což byl na sebe rozzlobený. Už se nebude moci dívat na Kandu, jak trénuje. Už ho nebude moci provokovat a pobavit se jeho reakcemi. Přivřel oči a pokoušel se vybavit si všechny ty chvilky, co s ním zažil, a že jich nyní už bylo dost.
Pousmál se. Nebyl si ani jistý, co by Yuu dělal, kdyby mu prozradil, že ho takhle sleduje kdykoliv má možnost. Zlobil by se? Možná… Už tolikrát toužil po tom, aby Yuu konečně pochopil, jak ho Lavi ve skutečnosti vidí. Zdálo se to nemožné. Ať by mu řekl cokoliv, určitě by se to minulo účinkem. A chtěl to doopravdy? Věděl, že je Bookman. Bylo mu jasné, že by to nevedlo k ničemu dobrému.
A byl si vůbec jistý tím, jak ho vidí? Určitě ne… Ani si nebyl jistý co by dělal, kdyby mu Yuu dovolil, aby se ho třeba i jen dotkl.
Usmál se a zadíval se na něj znovu. Tohle je jediné, co mu zbývalo. Kolikrát ho ještě bude smět pozorovat? Přál si, aby na něj měl nějakou daleko hezčí vzpomínku, ačkoliv tahle mu přišla velmi dobrá.

Neuplynul ani týden od chvíle, kdy Lavi pozoroval Kandu při tréninku jako obvykle. Ještě stále si občas vybavoval ty jeho precizní pohyby a občas se jeho myšlenky zatoulaly tak hluboko, že si představoval i jiné věci, které rozhodně neviděl. Káral se za to, ale nemohl si pomoci. Bylo to nevyhnutelné a on věděl, že ho na něm něco přitahuje. Nedokázal to popsat ani pojmenovat, ale bylo to tam.
Zrzek zrovna kráčel po večeři po chodbách a občas zvědavě nakukoval, co kde uvidí zajímavého, ostatně jako vždy. Všechno abnormální si pečlivě zapamatovával a pak se po čase mohl bavit odhalením situací ve správný čas.
Jeho kroky ho nyní zavedly až do místnosti, kde obvykle Kanda meditoval. Potměšile se sám pro sebe ušklíbal, když pootevřel dveře od jeho místnosti. Samozřejmě ho tam našel. Tiše jako myška k němu přicupital, a spoléhal na to, že ho Yuu bude raději ignorovat, dokud si nevyžádá nějak jeho pozornost. Nemýlil se. Asi byl zas naštvaný kvůli jeho obvyklým provokacím jako: „Yuu! Ty dneska tak krásně voníš! Nový parfém?“ anebo snad: „Yuu, jestli chceš, já tě nakrmím! Soba ti třeba bude chutnat dvakrát tolik!“ Černovlasý exorcista byl na něj za jeho dnešní dvě prohlášení velmi rozzlobený.
Lavi se pohodlně usadil vedle něj a trochu do něj dloubl prstem. „Yuu? Ty mě nevnímáš?“ zeptal se, ale odpovědi se nedočkal. „No tak Yuu. Snad se na mě nezlobíš? Udělal jsem ti něco?“ pokračoval dál. Opět stejná reakce.
Mladý Bookman si povzdechl. Asi se doopravdy zlobil, a zrovna dnes doufal, že mu pomůže zapomenout na to, že bude muset někdy odejít z řádu… Nakonec se pro sebe zachechtal a maličko se naklonil k meditujícímu exorcistovi. Tohle bude žertík století, anebo to nebude žertík? … Každopádně už se nedokázal zastavit, když na to pomyslel a vůbec, kdy k tomu jindy bude mít tu příležitost? Chvíli si prohlížel jeho tvář. Vypadalo to, jako kdyby ho opravdu nevnímal, ačkoliv z ní před chvílí vyčetl přemáhanou zlobu. Ještě kousek… ještě kousíček se naklonil a pak se dotkl svými rty těch jeho. V tu chvíli Kanda otevřel oči a šokovaně a naštvaně na Laviho zíral. „Ty blbej králíku!! Jak daleko zajdeš pro svoje pobavení?!“ zahřměl a praštil ho přímo do tváře. Pak se sebral a až nápadně rychle odešel.
Lavi zůstal omámeně ležet na zemi a usmíval se jako idiot. Držel se za tvář.„Stálo to za to…“ byla jeho poslední poznámka, než na pár minut odpadl. Rána to byla rozhodně větší, než od Pandy. Teď mohl z Řádu odejít s opravdu hezkou vzpomínkou.