Dračí legenda I - 10 - Probuzení

„Můj tým tu musí zůstat kvůli přípravě Narutovi a Hinatiny svatby, kteří tu samozřejmě taky zůstanou. Takže jsem plánoval jít sám, ale jestli se mnou chceš někoho poslat, tak klidně.“ řekl, aniž by se otočil.
Tsunade chvíli přemýšlela, ale pak se rozhodla pro nejlepší a nejrychlejší řešení.
„Půjdou s tebou Sakura a Kakashi.“
Ashitaka nic neřekl, jen přikývl a odešel.
Sakura se podívala na Tsunade.
„Tsunade-sama, jste si tím jistá,“ optala se jí. Ta na ní pohlédla zvláštním pohledem.
„Musím říct, že sama nevím. Co se týče Itachiho, tak v tom má Ashitaka pravdu. Ale starosti mi dělá Konan a Nagato. Budu tedy doufat a věřit jeho úsudku. Přesto bych byla ráda, kdyby ses měla na pozoru.“ Na to Sakura přikývla a odešla.
Venku na ni čekal Ashitaka. Společně se přemístili před klanové sídlo Namikaze.
„Běž si sbalit vše potřebné. Já tu na tebe zatím počkám,“ řekl jí.
Sakura se tedy rozběhla do svého pokoje. Cestou potkala Naruta, který se jí chtěl na něco zeptat, ale ona mu gestem naznačila, že teď nemá čas. Naruto tedy vyšel a všiml si Ashitaky. Zamířil tedy k němu.
„Ashi, nevíš kam Sakura tak spěchá,“ optal se ho.
„Na misi. Mimochodem já jdu taky,“ odpověděl mu Ashitaka.
„Na misi? Teď? A co přípravy na svatbu. Copak na to Tsunade-baachan zapomněla,“ divil se Naruto. „Asi si s ní o to budu muset jít promluvit.“ A už se chystal, že půjde.
„Bratránku, ale o tu misi jsem požádal já,“ řekl a sledoval překvapený Narutův výraz.
„Ty?“ divil se.
„Ano, já,“ přikývl Ashitaka. „Nedělal bych to, kdyby to nebylo důležité,“ dodal. „Ale nastala nebezpečná situace a já musím rychle jednat. Nemusíš se však bát, já, Sakura i Kakashi budeme do vaší svatby zpět. Přece si nemůžu nechat ujít tanec s nevěstou,“ a s tím se podíval někam za Naruta. Ten se tedy otočil a uviděl Hinatu, jak k nim jde.
„Někam se chystáte, Ashitako?“ zeptala se mírně překvapeně.
„Ano, ale jak jsem již řekl, budeme brzo zpátky.“
Poté spolu začali rozebírat, jak jdou přípravy a ostatní věci. Během toho k nim přišla i Sakura, která měla již sbaleny všechny potřebné věci. Rozloučili se tedy a Ashitaka je znovu ujistil, že do svatby budou určitě zpátky. Společně se Sakurou vyšli před hlavní bránu a znovu se přemístili. Tentokrát před sídlo Uchihů. Sakura chtěla počkat venku, jako předtím Ashitaka, ale ten jí vybídl, aby šla za ním. Společně prošli hlavní dům až do ložnice. Když vstoupili, Sakura mírně zčervenala, protože jí začali napadat věci, co by tady s Ashitakou mohli dělat. Ještě víc zrudla, když přešel k posteli. Nicméně na nic takového samozřejmě nedošlo. Ashitaka přešel k jednomu ze sloupků a mírně pootočil s jeho zdobeným vrcholem. Postel se odsunula stranou a odkryla tak na podlaze dveře. Ashitaka neváhal a otevřel je, takže mohli spatřit dlouhou řadu schodů, po kterých se vydali dolů. Došli do místnosti, jež nebyla o moc větší než ložnice nad nimi. Tam se jim naskytl pohled na celou řadu zbraní od kunai až po nádherně zdobené katany a různé další doplňky, které se při boji mohli hodit. Sakura si povšimla, že Ashitaka tu zřejmě už musel být, neboť se po místnosti pohyboval s naprostou jistotou. Jakmile měl vše, co podle něj potřeboval, otočil se k Sakuře a chvíli se na ni díval.
„Jak si na tom s šermem,“ optal se jí nečekaně.
„Nejsem sice takový odborník jako Tenten nebo ty, ale s katanou umím,“ odpověděla mu. Na to Ashitaka přikývl a naznačil jí, aby s ním přešla ke stojanu, na kterém byla řada katan různé délky.
„Vyber si, kterou bys chtěla,“ vybídl ji, ačkoliv jaksi věděl, kterou si vezme.
Sakura si tedy všechny katany pečlivě prohlížela, až jí jedna padla do oka. Byla celá sněhobílá zdobená zlatými ornamenty. Jako ve snách k ní vztáhla ruku. Lehce, ale pevně jí uchopila a zvedla ji z jejího lůžka. Pak jedním ladným pohybem ji tasila. K jejímu překvapení byla čepel téměř průzračná. Tázavě se podívala na Ashitaku. Ten jí v očích vyčetl, na co se chtěla zeptat.
„Ani já nevím, jak docílili toho, že je čepel takto průzračná. Nicméně se to k ní hodí. Abys to pochopila, tato katana má své jméno. Nazývá se Korikiba, Ledový tesák. A nemusíš se bát, jen tak se nezlomí,“ dodal, když si všiml jejího nejistého pohledu. Na to Sakura jen přikývla a katanu vrátila do pochvy. Společně vyšli nahoru, kde dal Ashitaka vše zas do původního stavu. Pak oba zamířili k hlavní bráně, kde na ně již čekal Kakashi a oni se tak okamžitě vydali na cestu.
Jak jim Ashitaka vysvětlil, bude jim trvat minimálně den a půl než se dostanou na místo. Cesta, během které nikdo nepromluvil, jim ubíhala celkem v poklidu. Zastavovali jen v případě, že si potřebovali na chvíli odpočinout nebo něco pojíst. Pomalu se stmívalo, když dorazili k rokli, přes kterou vedl lanový most. Už se po něm chtěli vydat na druhou stranu, když se Ashitaka zarazil a zastavil ostatní. V tom samém okamžiku se na druhé straně objevily tři postavy, které rozhodně teď nechtěli potkat.
„Ale, ale, koho pak to tu nemáme. Tým z Konohy na výletě,“ řekl posměšně Orochimaru.
Ashitaka chtěl něco říct, ale dříve než mohl, vedle něj stojící Sakura vyrazila do útoku. Chtěl jí zastavit, protože tušil, že tohle je past, ale byla na něj příliš rychlá. Byla už v půlce mostu, když se ozval zvuk, který jí donutil zastavit. Zvuk praskajících lan. Ashitaka ten okamžik viděl jako ve zpomaleném filmu. Sakuřin výraz, ve kterém se mísilo překvapení a hrůza. Na nic nečekal a během okamžiku byl na okraji propasti. Pak udělal něco, čím všechny překvapil. Jakoby bez rozmyslu skočit za Sakurou. V ten okamžik se Orochimaru, Kabuto i Sasuke šíleně rozesmáli.
„Kakashi, nechceš nám ulehčit práci a skočit za nimi,“ smál se Sasuke.
A pak se to stalo. Všichni naráz pocítili příval ohromné čakry vycházející z propasti. Nikdo nechápal, co nebo kdo to může být. Najednou z rokle něco neuvěřitelně rychle vylétlo a vzápětí se sneslo před Kakashiho. Až teď si mohli onu osobu prohlédnout. K jejich úžasu to byl Ashitaka jemuž ze zad vyrůstala dvě obrovská zlatavá křídla. V náručí držel bezvědomé tělo Sakury. Celou dobu se díval jen na ni, takže Sasuke, Orochimaru a Kabuto viděli jeho tvář jen z jedné strany. Nejspíš si uvědomil, že ho pozorují, protože se začal pomalu otáčet k nim a připravil jim tak další děsivé překvapení. Pravá část jeho tváře byla normální, jen v oku mu zářil rudý sharingan. Levá část však byla pokryta zlatými šupinami, ucho bylo protáhlé do špičky i jeho špičáky se zvětšily. Celé to podtrhovalo jeho levé oko, které mělo svislou zornici, zlatou duhovku a bělmo normálně bíle bylo v ten okamžik černé. Propaloval je nenávistným pohledem.
„Máte štěstí, že momentálně nemám čas na to, abych si tu s vámi hrál,“ zavrčel vražedným hlasem.
„Tak si ho budeš muset udělat,“ odpověděl mu stejným tónem Sasuke. „Mám totiž na tebe pár otázek.“
Ashitaka ho však vůbec nevnímal, otočil se ke Kakashimu a podal mu Sakuru.
„Neotáčej se ke mně zády, když s tebou mluvím,“ rozzuřil se Sasuke a bleskově složil pečetě. Vzápětí letěla Ashitakovi do zad ohromná ohnivá koule. Naštěstí si toho Ashitaka všiml. Když byla od něj necelé dva metry, téměř znuděně napřáhl ruku k blížící se kouli, která následně zničehonic zmizela.
„Dost mě podceňuješ, Sasuke,“ řekl Ashitaka. „A to jen proto, že jsi měl při našem posledním setkání štěstí. Ale jak jsem již řekl, teď nemám zrovna čas si s vámi povídat.“ S tím si uvolnil pravý rukáv, ze kterého se mu začal odvíjet pruh bílé látky. Ten se začal rychle v širokém kruhu obtáčet kolem Ashitaky, Sakury a Kakashiho. Už na ně nebylo skoro vidět, když se znovu ozval Ashitakův hlas.
„Až se setkáme příště, někdo z vás to nepřežije.“
Najednou se bíle zablýsklo, zadul silný vítr a byly pryč.
V ten samý okamžik začal vát silný vítr na malé mýtině vzdálené několik desítek kilometrů daleko a vzápětí se tam objevily tři postavy, muž držící bezvědomé tělo mladé dívky a mladík, který neměl daleko ke kolapsu.
„Obávám se, Kakashi-senpai, že si tu budeme muset chvíli odpočinout,“ pronesl Ashitaka a zhroutil se na zem, kde začal zhluboka oddychovat. Kakashi přikývl, položil vedle něj Sakuru a chystal se připravit tábořiště, když se z ničeho nic Ashitaka vymrštil na nohy a tasil svoji katanu.
„To nebude nutné, Ashitako-kun,“ ozval se hlas z lesa. „Nicméně tvé reakce jsou stále velmi dobré.“ A s tím vstoupila na mýtinu postava celá zahalená do temně modrého pláště s kapucí tak, že nebylo oné osobě vidět do obličeje. Podle hlasu však bylo poznat, že se jedná o ženu a podle Kakashiho názoru ji Ashitaka poznal, protože katanu opět vrátil do pochvy.
„Je pravda, že by to nebylo nutné, ale znáš mě Konan, rád jsem vždy připraven,“ řekl Ashitaka a Konan si stáhla kápi.
„Itachi říkal, že se tu možná ukážeš, ale nečekali jsme tě tak brzo.“
Ashitaka se na ni nechápavě podíval. Ta mu naznačila, aby se rozhlédl kolem sebe. Ten si až teď všiml, kam se to vůbec přemístili.
„Je vidět, že tu techniku musím ještě vypilovat,“ řekl a najednou opět pocítil slabost a klesl na kolena.
Konan k němu okamžitě přiskočila.
„Ty si použil tu techniku. Vždyť tě to mohlo v tomhle stavu zabít,“ vyčítala mu a už ho zvedala na nohy. Ashitaka chtěl něco namítnout, ale z Konanina pohledu poznal, že by to radši neměl dělat.
„Kakashi, mohl byste vzít Sakuru a následovat mě. Toto místo není zrovna vhodné na rozmlouvání,“ řekla a společně s Ashitakou se pomalu vydali do lesa odkud přišla. To probudilo Kakashiho z šoku. Nejenže tu před ním byla osoba, která měla být mrtvá, ale také vypadala úplně jinak, než když ji viděl naposledy. Byla o něco vyšší, její oči měly sytější barvu a vlasy sahající do půli zad měla spletené do copu, ve kterém měla vetknutou ozdobu ve tvaru draka. Ale co víc, zdálo se, že se s Ashitakou znají už dlouhou dobu.