Doupě

„Jsi si jistý, že je to tady, Torio? Nevypadá to jako místo, kde…“
„Je to tady, vím to určitě.“ Ujistil mne můj přítel a dál zuřivě mačkal zvonek. Ten dům mne ohromoval nejen velikostí, ale i architektonickým stylem. Typoval jsem ho na pozdně gotickou stavbu, vysokou a pevnou s dobovými okny a patrně i původním zdivem i omítnutím. Byl to nádherný dům, z pravé strany obrostlý břečťanem vypadal jako honosné sídlo nějakého knížete, či barona z jiného století. My jsme sem pochopitelně nezapadaly, stejně jako fakt, který nás sem přivedl. V prostorách budovy se měl údajně nacházet noční klub, i když tomu nic nenasvědčovalo. Stmívalo se a já očekával, že sem lidi budou proudit v davech, ale v okolí nebylo vůbec znát že zde vůbec někdo bydlí.
V tom se otevřely dveře. Oba jsme stáli jako přikovaní při pohledu na sympatického, jistě ještě náctiletého chlapce, který se před námi objevil zcela nahý. Zatajil se nám dech. On byl, tak nádherný, skoro jako anděl, jeho světlá kůže kontrastovala s delšími vranými vlasy, jež mu neposedně padaly do tváře. Promluvil na nás, bez jakéhokoliv studu.
„Prosím, pojďte dál. Jste očekáváni.“ Řekl mile a usmál se. Torio vedle mě se ošil a bylo mi jasné, že se mu dovnitř moc nechce. Také bych nejraději odešel, ale krása onoho chlapce mne okouzlila.
„Děkujeme.“ Přijal jsem jeho pozvání a popadl Toria za rukáv. Vešli jsme do haly. Nikdy jsem nejspíš neviděl tolik přepychové sídlo. Starý vyřezávaný nábytek, zlacené rámy obrovských obrazů, ze kterých na nás shlíželi panovníci a králové dávno zapomenutých časů. Imponovalo mi široké schodiště naproti hlavnímu vchodu. Bylo z obou stran zdobené tepaným kovovým zábradlím a malými soškami. Tohle nebude klub, já říkal, že jsme se spletly. Ale to už se Torio ujal slova a obrátil se k chlapci.
„Promiň, říkal jsi, že jsme očekáváni, ale já jsem nikomu…“
„To je v pořádku. Můj pán je nahoře, běžte.“ Odpověděl nahý černovlásek stroze, bez jakéhokoliv vysvětlení. V celém domě bylo šero, jakoby tu světlo bylo jen překážkou. Jakmile chlapec zmizel za nejbližším rohem, vzhlédl jsem ke svému zmatenému příteli.
„Torio, kde to sakra jsme? Měli bysme zmizet, co nejdřív.“ Podíval se na mě udiveně.
„A nebyl jsi to, Yuki, náhodou ty, kdo se sem nacpal jako první? Už jsme tady a slyšel jsi ne? Jsme očekávání, copak ty nejsi zvědavý, co je to za lidi?“ Náhle ho strhlo nadšení a začal stoupat po schodech nahoru.
„Zase tak zvědavý nejsem, přišel nám otevřít nahatej kluk, co si asi tak mám myslet. Nejspíš budeme v nějakým bordelu.“ Odpověděl jsem a šel opatrně za ním. Nepřestával jsem váhat nad tím, co děláme. Určitě to nebylo správné. Ale Torio měl pravdu, moje zvědavost byla neutěšitelná.
„Ale líbil se Ti, ne? Jen se přiznej, vždycky jsi byl na mladší chlapečky. Proto taky pícháš se mnou.“ Zasmál se škodolibě můj milenec a já měl chuť ho na místě uškrtit. Měl pravdu, pro zajíčky jsem měl slabost a když jsem viděl jeho rozkrok, nejraději bych mu to udělal už mezi dveřmi.
„Přiznávám se.“ Pozvedl jsem poraženecky ruce a pokračoval dál. Torio se rozhodl jít napravo, vždycky šel napravo pokud pochyboval o správnosti směru. Jen nerad jsem ho následoval, jeho volba bývala jen málokdy ta, která někam vedla. Vešli jsme do dlouhé chodby bez oken a tak nám sluneční svit nahrazovaly svíčky na stěnách. Po obou stranách chodby zely několikery dveře. Všechny na chlup totožné s těmi předešlými. Jedny jako druhé.
„No bezva a kam teď?“ Povzdechl si Torio a podíval se na mě mlsným výrazem u kterého jsem absolutně věděl co znamená. Bylo to něco jako. „Tak, když jsme se ztratili, co si udělat příjemnou chvilku. Pojď, vezmi si mě.“ To byl celý on, nikdy neměl dost, dokonce i v cizím domě.
„Nedívej se na mě tak, ne! Říkám Ti, ne! Tady Ti nedovolím, abys na mě sahal.“ Odmítl jsem rázně jeho pohled i když to bylo k ničemu, jen jsem ho více vydráždil. V momentě, kdy jsem to čekal nejméně, mne přirazil ke zdi a oběma rukama mi zamezil útěk. Spiklenecky se ke mně nahnul a zašeptal mi do ucha.
„Ale tomu klukovi bys to udělal, viď, kdyby chtěl. Jenže on tady není, a já to chci. Chci Tě v sobě, Yuki, teď hned. Dělej, vím, že to taky chceš.“ Olízl mi ušní lalůček a já cítil, jak se mi srdce zrychlilo. Zatraceně, on věděl jak na mě. Vnímal jsem tlak ve svých kalhotách, jak se můj penis hlásí o pozornost. Najednou jakoby mi bylo jedno, kde jsme. Násilně jsem se vpil do jeho rtů a několika rychlými kroky jsem já jeho dovedl k protější zdi o kterou se opřel. Mé nedočkavé ruce hladově rozepínaly pásek jeho kalhot, přičemž jsem cítil, jak mi hladí mou chloubu přes kalhoty. Vzrušit mě uměl, jen co je pravda. V hlavě jsem měl neustále obraz toho obnaženého černovláska u vchodu a donutil se Toria líbat vášnivěji. Měl jsem to rád tvrdě, to on věděl, nevadilo mu to, užíval si to stejně jako já.
Ihned jak mu kalhoty spadli pod kolena jsem už nedovedl nespěchat, otočil jsem ho zády k sobě a přiměl jej opřít se v předklonu o stěnu. Já vím, měl jsem si ho připravit, měl jsem k němu být něžnější, jenže to nešlo. Já už se v něm viděl, potřeboval jsem cítit jeho měkkost a úzkost. Dlaněmi jsem mu roztáhl půlky od sebe a začal do něj vnikat. Nebyl připravený na takový můj hrubý vpád, proto jsem musel rukou ztišit jeho náhlý výkřik.
„Ššš, uklidni se, už je to dobrý. Jsem v Tobě. Promiň jestli to bolelo, budu něžnější slibuji.“ Pošeptal jsem mu do ucha, abych jej uklidnil, ačkoli jsem vůbec neměl v plánu se krotit. První přírazy jsem sice pomalu protahoval, aby si na mě zvykl, ale z dalším návalem vzrušení jsem se nedokázal udržet. Silně jsem tiskl jeho štíhlé boky a vyrážel s nimi proti pohybům mého přirození. Bylo to úžasné. Vychutnával jsem si, jak bolestivě zatíná zuby a koutkem oka sledoval, jak nehty strhává tapetu na zdi. Prožíval to stejně intenzivně jako já. V cizím domě s cizími lidmi.
„Už to.. už budu, Yuki.“ Teprve teď jsem si všiml, že se vlastní rukou už nějakou dobu uspokojuje. Usmál jsem se a přidal. Tempo už se nedalo zastavit, byl jsem šílený touhou a také vnímal svůj blížící se vrchol. Moje pohyby byly prudší a násilnější, nepochyboval jsem, že Torio kvůli mé vášni snáší opravdu ostrou bolest, ačkoli za několik vteřin jsem už uslyšel jeho slastný sten, když mu sperma potřísnilo bříško. Celý v mém náručí zvláčněl, avšak já ještě nebyl, ještě jsem neměl dost. Brutálně jsem jej donutil znovu pevně stanout na svých nohách a ještě chvíli vydržet. Už….už….
Ještě o pár minut později jsme se vydýchávali, byl to opravdu nezvykle velký příval adrenalinu v krvi, seděli jsme na podlaze, opřeni o sněnu a já měl Toriovu hlavu položenou v klíně. Hladil jsem jej něžně po vlasech a tváři, jakobych ho potřeboval utěšit. Ano, němě jsem se mu omlouval za ta muka, která musel prožít. Ovšem on si nikdy nestěžoval, tolik mne miloval.
„Měli bysme vypadnout, Torio, než nás tady někdo najde.“ Ozval jsem se a tím přerušil souhru našich nepravidelných výdechů. Podíval se mi do tváře.
„Nevím, jestli po tom Tvém rodeu ještě zvládnu chodit.“ Zasmál i když jsem viděl, že to myslí vážně. Uvnitř mne zabolelo.
„Omlouvám se, nechtěl jsem Ti ublížit.“ Políbil jsem ho jemně na rty.
„V pořádku, to já po Tobě vyjel. To máš za to, že se díváš po chlapečcích.“ Teď už se jeho úsměv zdál upřímný a vřelý. To mne potěšilo. Nakonec se ukázalo, že má přeci jen s chůzí problémy, proto jsem jej vyzvedl do náručí a neslyšně jsem s ním vyšel z domu.
„Zajímalo by mě, kdo, že nás tam očekával.“ Zeptal se najednou Torio, když jsem jej pokládal na sedadlo spolujezdce.
„Já to raději ani nechci vědět, bude to lepší.“ Zakončil jsem a ujížděl se svým drahým do temnoty noci…..