Démoní Lord Země - 8,5

Když ho kopla, necítil Tar ani tak bolest jako zklamání. Myslel si, že zrada existuje jen v démoním světě, ale očividně se mýlil. Opět si uvědomil, jak je naivní, nezkušený a bez sestry úplně k ničemu. Pak mu ale kolem hlavy prolétla energická koule. Okamžitě rozpoznal démonickou moc a potom, co přistál na hromadě krabic, se koutkem oka podíval na útočníky. Démoni nižší úrovně, lovci! Žádní jiní démoni by spolu nikdy nespolupracovali, pokud by jim nevelel někdo silnější. Když se však podíval na Lily, nemohl uvěřit svým očím. Měla křídla! Rychle si dal dvě a dvě dohromady. Duše anděla měla v Pekle velikou cenu. Připletl se do něčeho, co bylo nad jeho síly. Už chtěl zmizet, když se ještě jednou podíval na Lily, která tentokrát bezbranně ležela na zemi, a lovce, jak se chystali ukončit tento boj společným útokem. Něco v něm se hnulo.
Mrknutím oka se objevil přímo před Lily a na poslední chvíli holýma rukama zastavil energickou kouli. Doufal, že se mu jí podaří zadržet dostatečně dlouho, aby Lily stačila uniknout. Když se však jeho ruce dostaly do kontaktu s démoní mocí, zmocnil se ho zvláštní pocit.
Už odmalička Tar věděl, že má vysokou odolnost vůči magickým útokům. Přeci jen byl synem vládce pekelného kruhu. Dokázal přežít útoky, které by jiné démony zabily, ale doposud se pokaždé nechal jen zasáhnout. Nikdy, až do dnešního dne, jim nezkoušel vzdorovat.
Tar vnímal tu moc, která energickou kouli tvořila. Byla opojná a on si uvědomil, že ji chce. Toužil po ní a pak ji přijal za vlastní. Konečky prstů, jako by to byly brčka, vysával sílu z energetické koule, dokud ji celou nevstřebal.
Oba lovci a Lily udiveně zírali na Tara, který si zcela nezraněn prohlížel ruce a předloktí, kde se mu objevilo zvláštní tetování. Vypadalo jako kérka připomínající směsici čar, pentagramů a ornamentů, které Tar nikdy předtím neviděl. Ať to však znamenalo cokoliv, cítil se jako nikdy předtím. Moc mu proudila tělem a Tar si nabytou sílu, kterou doposud nikdy v životě neměl, užíval.
Potom rozpřáhl ruce nad hlavou: „Ohnivá koule!“ a vytvořil plamennou kouli, velkou jako menší auto. Ani ve snu by ho nenapadlo, že něco takového jednou dokáže vytvořit, ale dnes to bylo jiné. Vydal ze sebe všechnu moc, co získal absorbováním útoku lovců a ještě k tomu přidal svou vlastní. Pak se sám pro sebe usmál a vrhnul ohnivou kouli po dvojici démonů.
Lovci se pokusili zachránit útěkem, avšak před útokem takových rozměrů neměli žádnou naději. Ve vteřině se jejich těla, pod náporem nenasytných plamenů, změnila v popel.
Lily zírala na ohromný kráter, který Tar uprostřed staveniště udělal. Nemohla tomu uvěřit. Nechtěla. Neustále si dokola pro sebe opakovala: ‚Jak?! Jak je to možné?‘ a očima tikala mezi kráterem a Tarem. Věděla, že je démon, ale myslela si, že je slaboch, ubožák, ale on přímo před ní… dostala strach. Co si má počít, proti někomu takovému? Navíc sama. Nemá sebemenší šanci.
Tar hleděl na kráter a hruď se mu dmula pýchou. Konečně už není slabochem, kterého musela jeho starší sestra pokaždé zachraňovat. Stal se silným. Počínaje dnešním dnem je… náhle se mu zatmělo před očima. Obrovská síla, kterou ještě před chvílí měl, zmizela a s ní i ta troška jeho vlastní. Úplně vyčerpaný se svalil do prachu na zemi a ztratil vědomí.
Lily nechápala, co se stalo, ale pokud to měla být její jediná šance, rozhodla se jí nepromarnit. I kdyby to nemělo žádný účinek, zemře alespoň v boji. Zavřela oči a začala se koncentrovat. Hromadila veškerou svou andělskou sílu do pravé pěsti, kterou obklopilo jasné bílé světlo.

„Viděl si to?“
„Jo, brácho. Co uděláme?“
„Kdyby tu tak byl Wornixs, ten by věděl.“
„To jo, ale ten tu není. Je to na nás, brácho!“
Oba bratři si navzájem vyměnili pohledy. Jejich úkolem bylo pouze sledovat, ale potom, co viděli Tarovi schopnosti, nedokázali zůstat v klidu. Mohl být tím, co tak dlouho hledali…
„Dobře, pomůžeme mu.“
„Jdeme na to, brácho.“
Oba bratři opustili svůj dosavadní úkryt za hromadou dřevěných beden. Postavili se vedle sebe a každý z nich před sebou napřáhl pravou ruku. Nebyli nijak silní, vlastně patřili mezi ty nejslabší, ale vzájemnou spoluprací své nedostatky v síle vynahrazovali. Jeden zemní podstaty a druhý zase vzdušné. Spojili své démonické síly a uvolnili ze sebe tu nepatrnou trošku moci, jíž vládli: „Písečný mrak!“

„Svatá pěst!“ vykřikla Lily. Její nejsilnější útok, na který se musela zdlouhavě připravovat. Jelikož však byl Tar prozatím mimo hru, nic jí nebránilo v tom ho použít. Vykročila k němu. Stačilo ho jen udeřit a síla Nebes se o zbytek postará. Srdce měla až v krku, ale byla rozhodnutá to dokončit, když v tom ji obklopila malá písečná bouře, rozprostírající se jen na pár metrech okolo ní. Drobné kamínky a zrnka písku, hnána silným větrem, bombardovali její obličej a odhalenou kůži. Nic neviděla, ale byla si jistá, že to není náhoda. Stejně jako se rychle objevila, rychle i skončila, jen s tím rozdílem, že Tar byl pryč. ‚Kruci!‘ zaklela. Pak se mraky nad ní rozestoupily a ona se ocitla v kuželu jasného světla. Z oblohy se přímo k ní snesl archanděl s dlouhými blond vlasy, ve zlaté zbroji s mečem u pasu a majestátním štítem v levé ruce. Přistál hned vedle ní.
„Lily!!“ okřikl jí hned na úvod. „Víš, jaké jsem měl starosti?! Co tě to jenom napadlo, vydat se sama na lov démonů? Jsi jen pouhý anděl čekatel! Co kdyby se ti něco stalo?!“
Lily sklopila zrak. Tušila, že to přijde, ale její bratr, Ezechiel, si vždycky uměl vybrat tu nejhorší možnou chvíli.: „Já…“
„Nechci slyšet žádné výmluvy. Teď mi povíš, který svatý ti tentokrát pomohl utéct z Nebe! Jestli to byl zase svatý P…“
„Ne,“ vykřikla tentokrát Lily a přerušila bratrův proslov. „Tentokrát mi nikdo nepomáhal. Počkala jsem si, až se bude u nebeské brány měnit stráž a pak jsem jim proklouzla za zády.“
„No dobrá, budu ti věřit,… ale jen protentokrát! A teď pojď, když máš čas na takové hlouposti, můžeš dělat pro změnu něco užitečného.“
„Ale já před chvílí bojovala se třemi démony! Jeden z nich byl neuvěřitelně silný, podívej se, bratře,“ a ukázala na ohromný kráter.
Ezechiel se rozhlédl po okolí. Vskutku cítil mizející démoní auru, ale bylo nepravděpodobné, aby nějaký démon na Zemi způsobil něco takového. Navíc, kdyby tu Lily bojovala s takhle silným démonem, nenechal byl ji jen tak odejít. Nemohl přece tušit, že se tu za chvíli objeví on: „Vracíme se,“ rozhodl nakonec.
„Ale…“
„Řekl jsem, že se vracíme!“ okřikl Lily Ezechiel a nehodlal o tom dále diskutovat. „Můžeš letět?“
„Ano.“
„Dobře, jdeme. O zbytek se už postarají Čističi.“ Potom Ezechiel roztáhl křídla a vyrazil vzhůru k Nebi. Lily učinila to samé, ale jen neochotně bratra následovala. Sice jí nevěřil, ale ona ví, co viděla a pokud se s Tarem ještě někdy uvidí, příště už ho nenechá uniknout! Do té doby se stane mnohem, mnohem silnější.