Archangel Symphony VIII.

Znavený Ikuma se zamilovaně zahleděl na svého trýznitele, vyčerpaně došel ke své místnosti a padnul na postel. Když se ráno probudil červené X na prostěradle ho ujistilo o skutečnosti včerejšího večera. Pocítil vzrušení, ale hned zahnal tyto myšlenky. Kdyby Benjiro viděl, že se dělá sám, trest by byl hrozný! Rychlým krokem si to tedy namířil ochladit se do koupelny, uvařil milenci snídani a už běžel do práce. Pracoval v zapadlé hospodě, kam málokdy zavítal host, ale i tak tam vydělal dost peněz. Poflakoval se u pultu a mixoval si svůj nápoj na povolnost a otupení smyslů na večer, když se otevřely dveře a v nich stál mladý, zrzavý kluk. Ikuma pocítil jakýsi zvláštní druh vzrušení. Rai ho upoutal už svým jistým krokem, Ikuma pocítil touhu mu ublížit, koukat se jak trpí, ale přitom ho to uspokojuje. Neovládl své touhy a poprvé se vtělil do role semeho. Bylo to krásné, rychlé a určitě bolestivé. Když mu olizoval krev z rány na uchu, uvědomil si, že takový byl odjakživa, nikdy nebyl uke ale vždy seme. Užíval si tepla uvnitř toho štíhlého kluka.

Ve skutečnosti Ikuma přetékal láskou ke všemu živému. Možná za to mohla opilost, že si uvědomil, jak to celé cítí.
Po aktu se opil ještě víc. Rozhodl se říct Benjirovi, že odchází. Představoval si, co mu řekne, ale víc ho trápilo, co on udělá… ‚Možná mi zlomí jen pár kostí… he…‘.
V baru zůstával až do tří ale dnes musel zavřít už ve dvě. Po půlnoci, přijel Zatetsu a jeden díl trestu mu vyplatil. Ikuma, zalitý krví a plný podlitin se pomalu potácel do bytu.
„Benjiro-sama? Omlouvám se, že jsem dnes přišel dříve.“ Zavolal hned u dveří do tmavých místností.
„Ahh, nevadí, aspoň si můžeme déle hrát.“ Sebevědomý muž se objevil těsně u Ikumi a v ruce svíral bičík.
„ Víš…“ začal roztřeseným hlasem „chtěl bych ti něco říct.“
„Nepočká to, zrovna teď bych tě chtěl spíš zneužít než poslouchat.“
„Opravdu to nepočká… chtěl bych… musím… prostě jsem si uvědomil, že nejsem uke.“ Pár vteřin ticha jakoby zvětšovali stupeň trestu, zněli jako ticho před bouří, stejně klidně.
„Stává se to. Ale jsi připraven, že touto nocí, se budeš muset vykoupit?“ Agresivním tahem roztrhl Ikumovi kalhoty pro zlehčení práce. Nechal ho olíznout konec biče a už jím dráždil vstup do jeho těla. Po chvíli mu chladný předmět zasunul co nejhlouběji a shodil ho na zem. Sehnul se k němu a pěvně ho uchopil za řetízky, které mu kdysi daroval, jako za obojek.
„Nejsi nic jiného než pes, copak seme má ocas?“ Prudkým tahem roztrhl stříbro na Ikumově těle.
„Vykuř mě! Dělej, čokle.“ Pes se roztřesenýma rukama pokoušel rozepnout zip kožených kalhot, lemujících každou křivku Benjirova těla. Při každém nepovedeném pokusu přistála na jeho tváři facka. Na potřetí už sál a jemně kousal naběhlý penis dlouholetého milence a v srdci pocítil melancholii. Do očí se mu hnali slzy a potřeboval vidět Benjirovu tvář, vzhlédl a uviděl i v jeho tváři chvilkový smutek. Věděli, že o sebe příjdou. Milovali se, opravdu se milovali ale Ikuma se chtěl vydat jinou cestou, která ho lákala než cokoliv jiného. Právě láska byla nejtěžší věcí na celém tomto rozhodnutí.
Benjirovo sperma Ikuma snad poprvé polykal tak dlouho, vychutnával si to.
Celý večer už nepromluvili jediné slovo, Benjiro chtěl ztrestat svého přítele víc, ale ruce se mu třásli, a z toho žádná autorita a respekt nevzešel.
Ikuma si sbalil všechny své věci do malého batohu. Benjiro ho u dveří políbil a krátce ho chytil za penis.
„Zůstaň! Vždyť vidím, že se ti to líbí!“
„Benjiro-sama, omlouvám se, ale opravdu musím jít. Chci jít.“
Vyprostil se z jeho obětí a zmizel v roušce tmy. Začal žít nový život, a ten pocit, byl tak krásný, i když trochu smutný.

Šel ztichlými ulicemi jen sem, tam se ohlédl už ze zvyku, co kdyby ho někdo pronásledoval. Netušil kde dneska složí hlavu, nohy ho sami někam vedli. Zastavil se až u velice známé budovy s neonovým nápisem bar. Z kapsy vytáhl klíč a odemknul dveře. Bar byl tichý, když vešel tak si ze zad konečně shodil ten těžký batoh s jeho věcmi na barový pult. Dnes bude tu. Vzal si flašku s dokonale vychlazenou whisky a usadil se melancholicky vedle batohu. Po polovině vypité lahve nevinně usnul.

Ráno se ho někdo snažil probudit, cítil, jak něčí ruce s ním hýbou. Otevřel oči a uviděl nádherného muže, s dlouhými blonďatými vlasy. Svítilo na něj slunce, takže vypadal jako anděl. Oči měl tmavě hnědé až do ruda, omráčil ho svým zjevem.
„Pane, probuďte se….“ Řekl jemným hlasem a usmál se.
„Ohayo… omlouvám se, asi jsem usnul.“ Ikuma se hned zvedl ze židle a poklonil se tomu muži, aby se mohl představit.
„Ještě jednou se omlouvám, já jsem Ikuma.“ Neznámí se opět pousmál…
„Neomlouvej se pořád. Já jsem Kyoshi, těším mě, že tě poznávám.“ Oba se na sebe zadívali. Začali si povídat, nato že se viděli poprvé, jim přišlo, že se znají už spoustu let. Seděli u baru a povídali si snad 3 hodiny. Když mu Ikuma řekl, že odešel od přítele a teď němá kde spát, Kyoshi mu hned nabídl, jestli nechce na chvíli spát u něj, než si najde vlastní bydlení. Ikuma mu sevřel děkovně ruku, Kyoshi se na něj tak zakoukal. Neuvědomovali si to, ale přibližovali se pomalu k sobě. Už se jemně dotýkali rty, když se náhle Kyoshi stáhl. Vylekaně a stydlivě těkal očima všude po místnosti a tváře mu začali rudnout. Ikuma se jen usmál, že by nová láska na první pohled? To se uvidí. Ikuma si hodil na záda těžký batoh a následoval Kyoshiho k jeho domu. Cestou se dozvěděl, že je Kyoshi také gay a že s přítelem se rozešli asi před půl rokem, když ho načapal s jiným.
„Tak toto je můj dům, není to nic extra… ale doufám, že se ti tu bude líbit.“ Stydlivě se usmál a vešel dovnitř. Ikuma si ten dům prohlížel, byl to hezký, malý domek a vevnitř to bylo útulně zařízeno.
„Máš to tu opravdu pěkné.“ Usoudil nahlas Ikuma. Kyoshi mu poděkoval a když se usadili v obývacím pokoji na gauči, tak si rozdělali láhev bílého vína a dál si povídali. Oba nechápali, kde berou tolik témat, co mají společných. Bylo to příjemné pro oba, když dopíjeli druhou lahev, byla už nálada trošku podnapilá. Kyoshi se přiblížil se sklenkou v ruce blíž k Ikumovi a nechtěně tou rukou drknul o opěradlo a to mělo za následek, že se víno vylilo Ikumovi na tričko.
„J-já se moc omlouvám.“ Zašeptal pokorně a roztřesenýma rukama položil už prázdnou sklenku na stolek.
„To je v pořádku.“ Ubezpečil ho Ikuma, sundal si to mokré triko a pověsil ho, aby uschlo. Když se usadil zpátky na křeslo, Kyoshi ho hypnotizoval pohledem. Nemohl odtrhnout oči od toho těla. A díky alkoholu v krvi natáhl ruku k Ikumova hrudníku a jemně přes něj přejel, Ikuma ho nechal, líbilo se mu to.
„Kyoshi-kun?“ tázaný zvedl oči k Ikumovi a když mu došlo, co dělá tak hned svou ruku stáhl ale Ikuma ho za ní chytnul. Ve vzduchu bylo cítit napětí a vzrušení zároveň. Ikuma neváhal a sklonil se k pootevřeným rtům Kyoshiho a spojil je v jedny. Polibek byl nenucený, nechtěl ho nutit, nechal mu prostor protestovat, ale protest se nekonal. Začali se hladit a mazlili se spolu. Když se Kyoshi zabýval Ikumovými bradavkami, laskal je, hladil a sál.
„Prosím, skousni je…“ zašeptal Ikuma.
„C-cože?“ optal se vylekaně Kyoshi, nebyl si jist, jestli dobře slyšel.
„Skousni, prosím…“ řekl vyrovnaným hlasem Ikuma. Kyoshi ho tedy poslech a skousl. Odměnou bylo slastné zasténání a prohnutí v zádech. Oba byli už nazí a dráždili se navzájem. Ikuma seděl na gauči a Kyoshi si na něj obkročmo nasedl. Projela jimi další vlna vzrušení, Kyoshi se sklonil k Ikumovým rtů a začali se opět líbat…

Po úžasném sexu oba usnuli na gauči. Ráno se nejdříve probudil Kyoshi, zamilovaně se podíval na spícího Ikumu, hodil přes něj deku a odešel do koupelny. Osprchoval se, vyfénoval si své dlouhé blond vlasy, které následně dal do culíku. Vzal si na sebe jen mini kraťásky a dlouhé průhledné triko. V kuchyni začal dělat snídani pro oba. Najednou ucítil okolo pasu ruce, a jak se na něj přitisklo mužské tělo. Pootočil hlavou a usmál se.
„Ohayo… Ikuma-san.“
„Ohayo, Kyoshi-kun… jak ses vyspal?“ zašeptal mu do krku, který hned v zápětí začal zasypávat polibky. Kyoshi se smál protože, ho Ikuma lechtal a škrábal na krku strništěm, co mu na tváři za noc vyrašilo.
„Krásně, co ty?“ zeptal se, nechal vaření a otočil se čelem k Ikumovy. Ruce mu omotal okolo krku a jemně ho políbil.
„Nepopsatelně krásně.“ Zacukroval Ikuma.
„Jdu se oholit. A brouku…“ koukl mu přes rameno. „…připaluje se ti snídaně.“ Pronesl se smíchem a pustil Kyoshiho s obětí.
„Cože?“ odpověděl, a když se otočil tak, hned začal klít, slyšel jak se Ikuma směje cestou do koupelny.