Archangel Symphony VII.

Roztřesenou rukou podepsal poslední papír a rychle vstal. Židle po kolečkách odjela dozadu, ozval se jen náraz do zdi. Zatetsu si kleknul k Raiovým nohám a podíval se na něj svým mužným pohledem, který vzbuzuje respekt.
„Mohu to udělat za tebe?“ Rai se utápěl v hloubce jeho očí a jenom omámeně přikývnul.
Zatetsuovi ruce a pusa za chvíli udělali své a Rai se prohnul slastí.
„Podívej, co si udělal.“ Svalnatý seme si přitáhl Raie na sebe a odnesl si ho k oknu. Boule v jeho rozkroku tlačila na ten zrzkův.
„Dnes je měsíc obrovský a hvězdy také.“ Obě oči, zelené i černé, se zahleděli na zimní oblohu. Venku byla zima ale tady uvnitř bylo teploučko, už jen od jejich těl která se k sobě tiskla. Zatetsu vstoupil do Raie. Sevření okolo jeho penisu bylo pevnější a to ho překvapilo. Naklonil se blíž k zrzavé hřívě a pošeptal svým hlubokým hlasem: „Myslím, že na tohle si se celou dobu těšil, ne? Já taky, Rai-kun.“
Potom se oddávali sexu. Rytmické pohyby plné lásky a chtíče naplňovali atmosféru útulného pokoje. Zatetsu, velmi zkušený, naučil Raie tolik poloh až se bál, že se zítra nezvedne. Miloval to teplo uvnitř jeho těla, jeho bradavky a oči. Vyvrcholili zároveň, bylo to jako skočit do vodního víru, takový byl příval emocí, který je mohl každou chvíli roztrhat, a nakonec si uvědomit, že jste na ostrově s drinkem v ruce a posloucháte šumění moře, tak to bylo uvolňující.
„Zatetsu-san? Nikdy jsme spolu nemluvili o svých představách. Co tě vzrušuje?“
“Co mě vzrušuje…. Hmm… řeknu ti to! Tvůj zadek!“ S úsměvem spojil jejich rty v jedny a zajel jedním prstem do něj.
„Ahhh… Zatetsu! Mluvím vážně!“
„ No dobře.“ Stáhl se s úšklebkem na tváři a začal vyprávět. „Víš, nikdo z naší rodiny nebyl na muže, jako jsem teď já. Taky jsem to o sobě nevěděl, do té doby než jsem tě uviděl u svých dveří. Rodiče mi platili učitele sexu. I s Kiyoki jsem jednou spal, ale to už je dávno, tak pět let. Takže nevím, co mě vzrušuje. Rajcuje mě tvůj pohled, přesně takový jaký máš teď!“
Opět se začali líbat, černovlasý muž se nadzvedl a přikryl štíhlého kluka svým tělem. Vzrušeně se o sebe třeli do doby, než se zase udělali. Oba zároveň. Zatetsu odnesl malátného Raie do své postele a lehl si vedle něj. Ruka se stehy ho začínala pálit, nedokázal by spát, proto se oblékl do čistých a formálních věcí a zašel do kuchyně pro led a šátek, kterými si ruku obmotal.

Venku už bylo světlo, když zasedl za kancelářský stolek a začal vyplňovat dokumenty, které včera nestihl. Ozvalo se lehké zaťukání na mahagonové mohutné dveře.
“ Dobré ráno, pane. Přišel za vámi nějaký muž.“¨
„ Dobré, dobré, Izanagi! Ať vstoupí!“ Měl výbornou náladu. Vstal a šel ke dveřím přivítat návštěvu. Když ale vešla, úsměv se mu na tváři zmrazil a šel z ní vyčíst strach. Nebyl z té osoby, ale byl o jednu osobu. O osobu, která spala o pár pokojů dál klidným spánkem.
“Dobrý den, jmenuji se Ikuma. Jdu s vámi vyrovnat účet za hostinu.“ Mladík se také vyděsil. Ale oba se rozhodli hrát hru, že se neznají. Zařídili potřebné věci, a když se Ikuma zvedal k odchodu Zatetsu se rozhodl ho vyprovodit. ‚Co když už je Rai vzhůru? Nesmí ho vidět. Co by to s ním udělalo? Možná už je v pořádku, ale pokud ho znovu uvidí, neotevřou se mu staré rány? Nesmím dopustit, aby prožil něco takového.‘ Vyšel ze dveří první a rozhlédl se. To opakoval u každého rohu. Ikuma ho pozoroval z povzdálí s trochu pohrdavým pohledem. „Hrajete si na Jamese Bonda?“ Pronesl a zasmál se svému vtipu. Zatetsu nejdřív plánoval, že se urazí, ale nakonec musel uznat, že jeho počínání se může zdát divné, i vtipné a s falešným úsměvem odpověděl: „Svaly na to mám, ne?“

Před branou sídla se rozloučili, Zatetsu ho za přivřenými dveřmi sledoval a dokud si nebyl jist, že je dostatečně daleko. Po chvíli pozorování dveře zavřel a šel nahoru za Raiem.

Ikuma odcházel s hlavou plnou otázek. Nechápal sice, proč mu bylo, i přes to co se stalo, v Zatetsuově přítomnosti příjemně. Nasedl melancholicky do auta a v mysli se mu najednou začali vybavovat všelijaké vzpomínky…

Ikumovy Tajné Touhy:

„Sssss…“ „Auu…“ „Ach…“
Chladnou místností se ozývaly hlasy, jeden zněl pokorně, škemral, prosil a ten druhý zněl dominantně, vulgárně, chladně. Pokoj byl vybaven všelijakými mučicími nástroji, nebyl tam koberec. K jednomu starověkému nástroji byl přivázán nahý muž. Nohy měl rozkročené a svázané k tyči, trup lehce předkloněný a ruce opět přivázané k železné, chladné tyči. Tmavě hnědé vlasy mu padali do obličeje, na kterém se objevovaly malinké krůpějky potu. Okolo něj chodil krásný muž s také hnědými vlasy, ale s odstínem do karamelu. V ruce dřímal dlouhý bič, mluvil na Ikumu ale ten jen vzdychal nebo sténal slastí promísenou s bolestí.
„Benjiro-sama…“ zašeptal, tázaný se k němu sehnul, silně sevřel jeho vlasy v dlani a trhem mu dal hlavu dozadu. Ikumovy ústa se pootevřeli.
„Říkal jsi snad něco??“ zeptal se drsně a po břiše mu přejel koncem biče.
„Ni-nic…“ Benjirovi se na rtech vykouzli krásný úsměv. Poodstoupil od Ikumy, obešel ho. Na zádech byli vidět staré šrámy a jizvy od škrábanců a dalších věcí, když si spolu nemravně hráli. Benjiro pozvedl ruku s bičem a švihl s ním dvakrát o zem. Místností se ozvalo hlasité prásknutí a všimnul si jak sebou Ikuma automaticky trhnul a zatnul všechny svaly na těle. Ještě jednou silně švihl vzduchem ale místo na zem švih zamířil na zpocená záda. Bič udělal na zádech jednu dlouhou čáru, ze které začala téci rudá krev. Ikuma se prohnul pod úderem a zasyčel. Cítil, jak mu to švihnutí rozřízlo kůži na zádech, teplá krev mu stékala po těle a rána ho štípala.

A prásk!!

Znovu se prohnul. Na zádech mu Benjiro udělal kříž, ale do tohoto švihnutí dal více síly než předtím. Dělalo mu dobře Ikumu mučit, miloval, když sténal a bolestí škemral. Pokojem se linula vůně vzrušení, oba byli velice vzrušeni.
Dominantní muž se sehnul a začal lízat krvácející rány, které právě stvořil. Jazykem ochutnal krev, která z ran vytékala. Byla sladká. Bič odhodil do kouta místnosti a začal Ikumu hladit. Drsně ho hladil a nehty dělal rudé cestičky po vnějších stranách stehen. Znovu ho obešel a klekl jsi před Ikumu. Neměl ještě v úmyslu zabývat se jeho erekcí a tak mu na ztopořený penis dal kroužek, pro jistotu. Takto ho měl v hrsti, nemohl se udělat, dokud si to sám Benjiro nepřál a tato myšlenka se mu velice líbila a ani Ikumovi nevadilo, že Benjiro rozhodoval, co se s ním stane. Benjiro mu krutě skroutil ztvrdlé bradavky, odměnou pro něj bylo slastné zasténání. Ústy se k nim přiblížil, jednou je jemně olízl a hned v zápětí je skousnul. Tělo mučedníka se zachvělo a vyrazila mu husí kůže. Ruce svíral v pěsti a snažil se vymanit z provazů, ale bylo to zbytečné, navíc si ještě tím sám víc ubližoval, protože lano se mu zarývalo do kůže.
Benjiro se zaměřil na jeho ústa, začal je bezohledně líbat. Tvrdě, nelítostně až prokousl Ikumovi ret a oba v ústech cítili příchuť krve. Mezitím mu zarýval své nehty do kůže na břiše a po bocích. Ikuma se vymanil z polibku a začal lapat po dechu. Ale jeho Pánovi se toto počínání nelíbilo, to že si dovolil ten polibek přerušit, proto mu hned dal najevo svou nespokojenost. Vrazil mu facku a malinkatým bičíkem ho udeřil silně několikrát do břicha, do paží, stehen a jednou ho silně švihl přes penis.
„Sss…“ Ikuma sykl vzrušeně bolestí.
„Jak pak tě asi potrestám? Co? Když jsi tak neposlušný!“ zavrčel Benjiro a začal ho obcházet, jako dravá šelma svou kořist. Bylo poznat jak se Ikuma třese strachem, ale zároveň i nedočkavostí co mu Benjiro provede. Bičíkem co pořád dřímal v ruce, ho plesknul přes zadek. Začal ho hladit po zadku a rukou jel po zakrvácených zádech, vjel mu do vlasů, trhem mu zaklonil hlavu a přitiskl se tělem k jeho tělu. Ikuma cítil na zadku tvrdý penis a ani moc nevnímal, co mu šeptal. Benjiro ho pustil a na břiše měl obtisknutý krvavý kříž. Prstem si přejel přes břicho a zakrvácený prst vložil do úst. Miloval Ikumovu krev, opravdu miloval. Bičík vrátil mezi ostatní hračky, a když se vrátil k Ikumovi bez varování nebo jakékoliv lubrikace do něj tvrdě pronikl. Odezvou mu bylo, že ho silně sevřel okolo penisu a bolestí zavil. Nechal se chvíli ukájet tím pocitem stísnění, ale když mu bylo jasný, že se Ikuma pomalu uvolňuje, začal se pohybovat. Neměl s ním žádné slitování, silně do něj přirážel, až ucítil, jak mu natrhl anální otvor, opět tu byla další krev. Rukama ho týral, kroutil mu bradavky, pleskal ho po stehnech takovou silou, že mu na kůži zůstávali rudé skvrny. Ikumovi se sem tam začali dělat mžitky před očima.
„B-Ben-jiro-sama…!“ vykřikoval udýchaným, prosebným hlasem. Miloval ten pocit, když Benjira prosil o slitování. Už byl totiž u vrcholu, ale ten zatracený kroužek okolo jeho penisu, zabraňoval mu, se udělat! Benjiro sám byl skoro na pokraji orgasmu proto roztřepanými prsty ten kroužek sundal. Oba vyvrcholili ve stejný okamžik. Na zem padali krůpěje spermatu a oba muži dýchali jako o závod.
Benjiro se vzpamatoval dřív, vystoupil z Ikumova těla, vzal nůž a odřízl lano nejdřív u nohou a potom u rukou. To mělo za následek, že se Ikuma zhroutil na studenou podlahu a pořád cítil odeznívající orgasmus. Benjiro se k němu sklonil, jemně ho políbil na čelo a odešel do malého obývacího pokoje, jejich společného bytu.

Znavený Ikuma se zamilovaně zahleděl na svého trýznitele, vyčerpaně došel ke své místnosti a padnul na postel. Když se ráno probudil červené X na prostěradle ho ujistilo o skutečnosti včerejšího večera. Pocítil vzrušení, ale hned zahnal tyto myšlenky. Kdyby Benjiro viděl, že se dělá sám, trest by byl hrozný! Rychlým krokem si to tedy namířil ochladit se do koupelny, uvařil milenci snídani a už běžel do práce. Pracoval v zapadlé hospodě, kam málokdy zavítal host, ale i tak tam vydělal dost peněz. Poflakoval se u pultu a mixoval si svůj nápoj na povolnost a otupení smyslů na večer, když se otevřely dveře a v nich stál mladý, zrzavý kluk. Ikuma pocítil jakýsi zvláštní druh vzrušení. Rai ho upoutal už svým jistým krokem, Ikuma pocítil touhu mu ublížit, koukat se jak trpí, ale přitom ho to uspokojuje. Neovládl své touhy a poprvé se vtělil do role semeho. Bylo to krásné, rychlé a určitě bolestivé. Když mu olizoval krev z rány na uchu, uvědomil si, že takový byl odjakživa, nikdy nebyl uke ale vždy seme. Užíval si tepla uvnitř toho štíhlého kluka.

Ve skutečnosti Ikuma přetékal láskou ke všemu živému. Možná za to mohla opilost, že si uvědomil, jak to celé cítí.
Po aktu se opil ještě víc. Rozhodl se říct Benjirovi, že odchází. Představoval si, co mu řekne, ale víc ho trápilo, co on udělá… ‚Možná mi zlomí jen pár kostí… he…‘.
V baru zůstával až do tří ale dnes musel zavřít už ve dvě. Po půlnoci, přijel Zatetsu a jeden díl trestu mu vyplatil. Ikuma, zalitý krví a plný podlitin se pomalu potácel do bytu.