Archangel Symphony I.

„Zatetsu-san! Vaše schůzka s klienty ze zahraničí byla před půl hodinou!!“
„Nešlo to, pil jsem kávu.“
„Zatetsu-san!! Na prezentaci máte být za 5 minut!!“
„Nevidíte, že ještě stále piju kávu??“
Copak nikdo neumí relaxovat?
Zatetsu uvolněně zaklonil svou hlavu a se zavřenýma očima, s kulisou řvoucích manažerů, si snil svůj sen. Křičeli na něj, ale bylo mu to jedno, jeho práce to není, stačilo mu být celý den oblečený formálně a předstírat úsměvy, není to tak, že by to nesnášel, jenom se občas vyplatí vypnout, což dělával často. Napůl rozepnutá košile odhalovala vypracované svaly.
Všichni mluví jenom o povinnostech, možná neznají nic jinýho.'
Když si to uvědomil, prudce otevřel oči a s bezstarostnou chůzí přibouchl dveře za rušnou místností. Nebylo těžké zjistit, kam jde, jeho nejoblíbenější místo se nacházelo vedle renesanční vily v rozkvetlých větvích parku. Na jaře tam bylo krásně. Sakury voněly a růžové, okvětní lístky se nechávaly unášet větrem. Zatetsu si sednul do proutěného křesla a dál snil. Seděl tam skoro až do půlnoci. Miloval noční oblohu a svit měsíce. Po chvíli co na něj upřeně hleděl, se zvedl a šel do honosné vily.

Už zase nemám na nájem!
Pomyslel si štíhlý, rudovlasý kluk ležící na studené podlaze prázdného bytu.
Není to fér, někdo jako ten Zatetsu Nagai bydlí ve vile, jenom proto, že se narodil do dobré rodiny a já nemám nic… Určitě by si nevšiml, že mu pár tisíc jenů chybí. V Raiových očích se zaleskla naděje, že by konec jeho potíží? Neměl plán, ale když se plížil z vystěhovaného bytu věděl přesně, kam půjde. Šel pomalu tmavými uličkami města, které ho od narození týralo a Rai toto město z hlouby duše nenáviděl. Neznal nic jiného než tvrdý život na ulici. Sem tam měl světlé chvilky, že přišel náhle k penězům, ale ty ho ještě rychleji opustily.
Když došel k mřížím, které ohraničovaly pozemek urozeného rodu, zatajil se mu dech. Nikdy tak blízko tomuto sídlu nebyl, a teď má v plánu ho vykrást. Pousmál se této myšlence. Zapudil strach, který se ho pomalu zmocňoval. I když neměl postavu svalovce, měl síly až dost a trošku roztáhl od sebe mříže, tak daleko aby se mezi nimi bez obtíží protáhl. Seskočil ze zíťky a přikrčený k zemi se plížil k hradu. Překvapilo ho, že tu nejsou žádní hlídací psy. Jen pár hlídačů u hlavní brány.
Dostal se k oknu v přízemí. Známými pohyby ho rozbil tak aby to udělalo co nejméně hluku. V tomto směru byl už velice zkušený a vděčil za to pouličnímu životu, kde se bez vykrádání domu neobešel. Ladně proskočil okno a jako kočka dopadl potichu na podlahu mezi střepy. Narovnal se a užasl. Všude tolik přepychu, kam se podíval, tam bylo něco ze zlata, honosné vykládané stropy, obrazy za několik milionů jenů. Tajil se mu dech. Pomalu si to tam procházel, choval se, jakoby se šel podívat po muzeu a ne jako zloděj v cizím sídle. Zdálo se mu tam neskutečné teplo, tak si cestou rozepnul košili a nechal ovívat svou hruď teplým vzduchem. Šel po chodbě a došel k obřím, starobylým dveřím. Rai stiskl zlatou kliku a netušící vstoupil do místnosti, které byla 100x hezčí než celý dům. Uprostřed prostorné místnosti byla postel s nebesy. Chtěl se k nim vydat, ale peřina se náhle pohnula, Rai se zastavil a začal urychleně couvat ke dveřím. Zády narazil do dveří a tím způsobil další hluk. Takže osobu spící v posteli už určitě probudil. Zahlédl, jak se z peřin zvedla postava muže, který měl na sobě saténové trenýrky a nic víc. Raiovi vynechal jeden úder srdce. Ten muž byl tak krásný, měsíc co prosvitoval mezi závěsy ozařoval vypracovanou hruď a havraní vlasy se jen třpytily. Aristokrat k němu pomalu přistoupil. Nevypadalo to, že bude volat ochranku. Ta by ani potřeba nebyla, kdyby chtěl tak zlodějíčka bez problému zvládne.
„Copak tu chceš, chlapečku?“ zeptal se Zatetsu zastřeným hlasem.
Rai si ho stále zaujatě prohlížel a ignoroval otázku. Byl z něj unesen, tak krásného muže ještě nikdy neviděl. Majitel panství se pousmál a také si důkladněji prohlížel Raie. Zdál se mu opravdu přitažlivý, rysy obličeje, štíhlá postava a odhalená hruď zloděje. Byl erotický a Zatetsua záhadně přitahoval, i přes to, že se viděli poprvé. Zlodějíčkovi najednou došlo, v jaké situaci se to ocitl a začal sebou cukat a polovička duše chtěla odtud uprchnout, ale druhá polovička chtěla tu zůstat a dál koukat na toho krásného muže.
„Ty jsi přišel za mnou, že?“ zapředl Zatetsu a přejel Raiovy po štíhlém břiše konečky prstů. Držel ho u chladných dveří, a i když se Rai bránil, proti Zatetsovi neměl šanci.
„Dej ode mě ty tvý pracky pryč.“ Zatetsu se ale jenom pousmál.
„Jak pak se jmenuješ, pískle? Hm…?“ Rai se jen tak zašklebil a odpověděl.
„Jsem Rai, … a ty se nazýváš jak?“ Zatetsu se k němu sklonil a jazykem mu přejel přes krk k uchu a zašeptal:
„Nagai Zatetsu… Těší mě. A copak, že si se vloupal do mého domu, Rai?“ a lehce mu skousl ušní lalůček. Rai se překvapivě už nebránil. Tělem mu projela vlna vzrušení a z úst mu unikl překvapený sten. Neodpovídal Zatetsovi na otázku, jen se nechal laskat jazykem.
„Opravdu mi to neprozradíš? Nevadí, aspoň se spolu pobavíme…“ koukali si do očí. Moment! Neprobleskla mezi nimi jiskra? Zatetsu se přiblížil k Raiovým rtům a spojil je v jedny. Polibek byl nenucený. Oba se zapojily. Jemně si hráli s jazykem toho druhého, vášeň polibku se stupňovala a teď byl dravý a plný chtíče. Silné paže Zatetsua se omotali okolo Raie a zvedli ho do vzduchu. Přenesl ho do postele za stálého, dravého polibku. V posteli mu hned začal sundávat špinavé boty a kalhoty, které letěli někam do středu místnosti. Zvedl hlavu a podíval se na to roztomilé stvoření, které mu leží v posteli jen v košili a trenýrkách, ve kterých se rýsoval důkaz vzrušení.
„ Rai jsi opravdu krásný.“
Řekl zasněně a sklonil se k narůžovělým rtům. Přejel po nich jazykem a opět se spojily v jedny. Po chvíli se od něj odtáhl. Rai znepokojeně zamručel, ale hned zasténal, protože se Zatetsu otřel rozkrokem o ten jeho a jazykem mapoval linii Raiova těla. Zastavil se na ztvrdlých bradavkách. Jemně je skousl a z mladíčkových úst se linul krásný vzrušený sten. Rukama ho hladil po těle a přinutil Raie aby si sundal přebytečnou košili. Jemně sál kůži na břiše a prstem vjel pod trenky. Jedním tahem je sundal a upřeně zíral na to, jak byl mužný. Sklonil hlavu do klína a jazykem přejel přes celou délku naběhlého penisu.
„Aach…“ bylo jediné, na co se zmohl a svýma zelenýma očima sledoval jak si Zatetsu hraje s jeho penisem. Byla to fascinující podívaná. Aristokrat vzal naběhlí žalud do pusy a jemně začal sát, tím způsobil další příval stenů. Začal ho kouřit, hrál si s Raiovým penisem jako s lízátkem. Levou rukou si pomáhal a pravou zajel mezi hýždě a přejížděl přes vchod do zlodějíčkova těla. Náhle však se vším přestal. Rai zvedl hlavu… Co se děje?
Zatetsu vytáhl z nočního stolku tubu s lubrikačním gelem a poté si sundal své sametové trenky. Rai hlasitě polkl, takhle velký a krásný penis ještě v životě neviděl, klekl si před Zatetsua a stiskl ho. Poprvé uslyšel jeho slastné zasténání a měl co dělat aby se z toho neudělal. Chvíli si hrál s jeho penisem a pak to Zatetsu zastavil.
„Lehni si, prosím.“
Rudovlasý chlapec to učinil a Zatetsu se mu uvelebil mezi nohama. Na prst si nanesl trošku lubrikačního gelu a jemně začal zasouvat prostředník do Raiova těla. Ten se pod vlnou vzrušení prohnul v zádech a zasténal.
„Ach Zatetsu-san…“ jemně pohyboval prstem do těla a zase zpět.
Když už prst bez problému klouzal Raiovým tělem přidal další a další prst. Byl rozhodnut, že je dostatečně roztažený přiložil k análnímu otvoru špičku svého penisu a jemně přitlačil.
„Aaa…“ zasténal Rai a tělem mu projela počáteční bolest.
Nebyl připravený na tak velký penis. Snažil se rozdýchat bolest.
„Kdyby tě to bolelo, řekni. Přestanu.“ Zašeptal vzrušeně Zatetsu.
Rai jen zatřepal hlavou, že mu nic není a Zatetsu pomalu zasunul penis až po kořen do horkého těla. Sklonil se k pootevřeným rtům a začal je líbat. Rai se cítil jako v ráji. Tak intenzivní pocit slasti ještě nezažil. Zatetsu začal rychleji přirážet proti Raiovýmu tělu. Jejich rty se rozpojily. To sevření okolo jeho penisu bylo fascinující. Oba se rychle blížili k vrcholu. Rai drtil v rukou prostěradlo a nezadržitelně vzdychal. Zatetsu sevřel Raiuv penis a začal ho zrychleným tempem zpracovávat. Netrvalo to moc dlouho a Rai sebou začal cukat a třást, už byl neuvěřitelně blízko orgasmu. Zatetsu přirážel tvrději a rychleji. Rai se prohnul v zádech a v orgasmu vykřikl Zatetsuovo jméno. V zápětí na to dosáhl orgasmu i Zatetsu a udělal se do toho krásného, štíhlého těla. Po chvíli se svalil vedle Raie a oba zrychleně dýchali a učívali si pocitu uspokojení.

Po chvíli, když se trochu uklidnili si Zatetsu přitáhl Raie k sobě. Obejmul ho kolem ramen a do ucha mu pošeptal:
„ Teď už mě nesmíš opustit.“
Věděli, že to byla láska na první pohled. Přišel ho sem vykrást, ale ukradl mu srdce. Rai cítil teplo jeho dechu a poznal, že už spí. Něžně ho políbil, odtáhl se, oblékl a utíkal pryč. Tenisky klapaly a luxusní podlahu.
Je to aristokrat, já skoro bezdomovec. To nemůže fungovat… NIKDY!!
Hřbetem ruky si utřel slzy.
Zatetsu se probudil sám, v očích měl lásku a na rudých rtech úsměv.
„Rai-kun.“
Zavolal sametovým hlasem a dveřmi proběhl do prázdné koupelny. Zmateně utíkal do dalších místností, nikde nenašel toho štíhlého kluka s kterým včera vystoupal do nebe. Nemohl tomu uvěřit! S prázdným výrazem zabouchl velké dveře u kterých ho včera líbal. Došel k posteli a se slzami v očích na ní dopadl. Přemýšlel, co bude dělat, nechtěl se ho vzdát, ale nevěděl, kde má hledat.
‚Mám miliony jenů a přemýšlím jak najít jednoho kluka... nakonec to asi nebude tak těžký.‘ Natáhl si oblek, vešel do rušné místnosti ze které včera utekl, tiše ale důrazně řekl: „ Seženete mi adresu rezatého kluka jménem Rai!!“

Už je to rok, co jsem ho neviděl, nečekal jsem, že to bude tak bolet... vlastně se cítím jako by to byli dva roky.
Zachmuřil se Rai uprostřed ulice. Procházel zrovna okolo knihkupectví, když spatřil Zatetsua s něžnou dívkou na přechodu, okamžitě se zadíval do výlohy ve které byly nástěnné kalendáře.
Ono je dvacátého?! Potkali jsme se třináctého!! Takže to byl jenom ubohý týden..!!
Nenáviděl se za to, že mu chyběl. Zatetsu vypadal, že se s ní baví, usmíval se a držel jí okolo pasu. Raie to bodalo, měl chuť za ním jít a křičet na něj, proč mu to udělal, místo toho ale jen dál postával u knížek a dělal, že ho vážně zajímají. A pak odešel. Zapadalo slunce a vše tvořilo zlaté odlesky, černé stíny a smutnou atmosféru. Rai věděl, že by tam neměl chodit, ale nemohl si pomoci, chtěl ho vidět, jeho rty, ruce, všechno! Došel ke mřížím, které poničil a protáhl se jimi podruhé.