Ai no Kusabi, Volume 3, part 6

****************

Po několik dnů to vypadalo, že mraky okupují oblohu. Dusná a napjatá atmosféra tížila jako kámen na lidské duši, ale aspoň mohli být rádi, že ještě nezačalo pršet. Ačkoli byla skoro půlnoc, Midas stále hluboce spal. Jeho tvář, zbavená jeho lesku nočního makeupu, ukazovala, v jiné prespektivě než Ceres, linie staršího věku.

V rohu skoro opuštěné ulice Orange, Riki kouřil cigaretu a opíral se o zeď. Nebylo to tak, že by používal tabák, aby unikl ale aby se uklidnil a ovládl emoce. Jako by se ještě nerozhodl, jeho pohled směřoval na to místo a potom se v jeho černých očích odrazila hořkost.

Tady to bylo, zchátralá budova farmacie a pod ní – Katzeho skrýš.

Mám jít? Neměl bych to vzdát a odejít? Počet nedopalků cigaret pod ním svědčil o rozepři mezi těmito dvěmi možnostmi. Po celé čtyři dny se Guy neobjevil na žádném obvyklém místě setkání. Ani, jak to vypadalo, se nezastavil doma. Nezáleželo koho se zeptal, všichni jen zavrtěli hlavou v negativní odpovědi.

… Mohlo se stát, že…?

… Ne, to nebylo možné…

Ta absurdní myšlenka se ztratila tak rychle jako se objevila, ale stále mu strašila v hlavě. Vybavoval si ten podezřelý Kirieho příběh o „mazlíčcích“. A co když Guy byl před Iasona přiveden silou? Toho podezření se Riki nemohl zbavit. Mohl se zeptat Katzeho. Možná Katze by něco mohl tušit…

Upnul se k této domněnce. Nicméně, když přišlo na okamžik pravdy, otočil se zpět, ovlivněn možná tím napětím, které mezi nimi panovalo při posledním setkání. A v tom okamžiku se někdo dotknul jeho ramene a Riki se otočil, překvapen.

"Ahoj! Co tu pohledáváš?" Byl to Kirie.

Riki se zamračil. I přes to, Kirie nebyl tím gestem ani v nejmenším zastrašen. Naopak, mluvil tak podlézavým hlasem až z toho Rikiho mrazilo. „Nechtěl bys zajít někam se napít? Zvu tě.“

"Ještě jsem tak neklesl, aby mě muselo zvát škvrně.“

"No tak, nebuď takový…Jenom s tebou chci na chvíli někam jít, jen se napít.“

Riki mu nevěnoval pozornost a byl připraven k odchodu, ale Kirie se na něj natlačil a zablokoval cestu s těmito zašeptanými slovy: „Co kdybych ti, společně s pitím, nabídl nějaké chutné informace o Guyovi jako aperitif?“

Riki se na něj zaskočeně podíval. Kirie se zlomyslně usmál, když obdržen očekávanou reakci. Tiše na sebe hleděli, tváře blízko sebe, oči fixované na toho druhého. Bohužel to Kirie měl pro něho důležitou zprávu. Riki odhodil cigaretu na zem, potlačil svůj hněv podupováním špičky svých bot.

"No tak, jdeme," prohlásil Kirie s arogantním gestem jeho brady. Riki neměl jinou možnost než ho v tichosti následovat.

Kirie pokračoval v chůzi bez toho aby mu sdělil kam míří, ale bylo jasné, že nikdy nezamýšlel ho pozvat do hospody. Neohlížel se dokud neopustili ulici Orange a nezastavili se před drahým autem s oslnivou stříbrnou barvou. „Nastup si,“ naznačil Rikimu očima.

Riki se sklonil a vklouzl bezstarostně do sedadla. Chopil se malého vypínače na pravé straně přibližně H-tvaru. Kirieho prst se lehce dotkla klíčů na jeho 3x3 klávesnici a auto hladce stoupalo do výšky.

O několik okamžiků déle...

"Hej! O co se to pokoušíš?" Prohlásil Riki naštvaně a pohlédl na Kiriův profil. Nějakou tu chvíli kroužilo auto v kruzích a nejelo žádným určitým směrem.

"Pro jednou si chci promluvit klidně a bez rušení. Nemyslím, že umřeš z důvěrného rozhovoru se mnou zatímco se pojedeme.“

"Poslyš, nemám čas na nějaké tvoje hrátky.“

"Ah…Ty se bojíš o Guye?" Kirieho tón hlasu byl plný sarkasmu. Riki zatínal vztekem zuby. "…Kde je Guy?"

Kirieho odpověď byla připravená a jasná: "Je v Tanaguře. V Eosu, abych byl přesný.“

Rikiho obličej zblednul.

"Právě teď by si měl užívat pěnovou koupel po tom co snědl ty nejvybranější lahůdky. Jak záviděníhodné je být Mazlíčkem Blondieho…a navíc být jím osobně vybrán. Takový sociální postup pro Guye, co?“

"Guy ti oznámil,…že odešel ze své vlastní vůle?"

"Myslíš si, že někdo má rád žití v chudinské čtvrti? Myslíš si, že by se našel někdo tak hloupý, aby odmítl takovou nabídku?"

"Přece jenom, každý se stará především o sebe než o druhé, nemyslíš?

Riki neodpověděl. Vybavil si ty tři roky s Iasonem, čas naplněný vášní a masochismem. Nechtěl, aby o tom někdo věděl. Proto nebyl schopen seriózně varovat Guye před Blondie. Znechutilo ho se přiznat, že tohle tělo bylo pošpiněno těmi doteky, tak intenzivními, že smetly každou stopu hrdosti nebo smyslu. To šimrání, když si Iason hrál s jeho bradavkami, ta horkost, skoro nevydržitelné píchání, které pulzovalo mezi jeho nohama, dokonce i bolest způsobená tím prstenem zakousnutým do jeho masa mu způsobovala ostré a lascivní vzrušení, ale, nade všechno, to byl okamžik, kdy byl hluboko penetrován, kdy zažil tak extrémní extázy, že cítil jakoby celé jeho tělo mělo explodovat a rozpadnout se na tisíc kousků.