Ai no Kusabi, Chapter 3 part 01

Ceres, 15:30 hodin--------
Vítr, který vál ulicí Cuzco byl tak studený, že mrazil do kostí. Muž kráčející sám s poklidným vzduchem, držel cigaretu v ústech. Jeho styl chůze postrádal typickou pohodlnost chudinské čtvrti, ale více zarážející na něm byla vitalita, kterou vyzařoval, silný a přímí duch, který mu pulzoval v zádech.

Obyvatelé Ceresu, zvyklí na jejich tmavou a zvětralou atmosféru, si jasně všimli, že tento muž se odlišuje. Kvůli tomu každý, kdo mu vkročil do cesty, sklonil pohled a uvolnil mu cestu. Ta scéna byla obzvlášť divná, ale možná proto to bylo obvyklé, nebo možná kvůli tomu, že ho to vůbec neobtěžovalo, muž pokračoval sebejistě v chůzi, ani na okamžik neváhajíc.

Slunná část známá pod přezdívkou „Modrý Chip“ se stal místem setkání nespočtu gangů.

Byly zde muži stojíc v rozích, a páry dotýkající se jeden druhého aniž by jim záleželo jak to připadá ostatním. Na druhou stranu, někteří byli uráženi těmi nejšpinavějšími a nejhoršími slovy, které přijdou na mysl, připraveni vrhnout se proti ostatním.

Každý z nich vypadal, že přišel na tohle místo něco hledat, ale mezi nimi, atmosféra byla na bodu mrazu jakoby nikomu nezáleželo na tom, co se může stát ostatním.

Například, křik, který mohl být slyšen z druhé strany zdi, nebudil žádný zájem. Chystal se vůbec někdo to zkontrolovat? Toto okolní prostředí byl plné takových zlověstných elementů.

I tak, ten muž tohle vše ignoroval a pokračoval stejnou rychlostí v chůzi.

Ten den, bar Soraya přetékal nezvyklými a nedočkavými šepoty.

Zvuk vulgárního smíchu a nestoudného žvatlání klientů naprosto utichlo.

Společenská místnost byla zcela pohlcená pohledem na zpocené obličeje.

V centru davu byla hrána karetní hra, klasická hra, ve které zůstali počítače na obrazovce a to bylo obohacením a šestým smyslem, který určoval vítěze. Ale tohle byl malý rozdíl od her, které se hráli v Midaských kasínech. Jakmile neměli žádné peníze nebo chuť riskovat, hráli s jejich vlastními těly.

Byla to „Hra Lásky“, ve které, pro každou hru, byl žádán polibek, možná by bylo více přesnější říci, že to byl virtuální sex maskovaný jako hra.

Nejnižší cena byl polibek, ale samozřejmě, sázky se šplhali výše. Podle pravidel, ten kdo prohrál, musí svůj dluh splatit rovna na místě, přede všemi.

Vědíc to, publikum a hráči byli stejně vzrušení.

Ti, o koho se momentálně zajímalo obecenstvo, byli Riki a Luke, kteří diskutovali o hře Gigolo.
Nikdo neodmítl výzvu v téhle hře. I když se mračil nespokojeností, neměli žádnou jinou možnost než si sednout dolů ke stolu. Nebyla to hra, který by se mohl odmítnout.

Vyřknutí fráze „Pojďme hrát Gigolo“ bylo rovno prohlášení přede všemi, „Chci to s tebou dělat“. Pokud byla výzva odmítnuta, nejenom, že dotyčný riskoval, že všichni si z něho budou utahovat, nazývajíc ho zbabělcem, ale od toho momentu bude označen jako impotentní. A tohle bylo ponížení rovno smrti, v chudinské čtvrti, takže jediná možnost jak se pomstít bylo vyhrát hru, nechajíc ho dělat ze sebe hlupáka.

Tato veřejná sex-hra byla pouze proslulá na tomto místě. Ke všemu to byla hra, a bylo považováno za špatný mrav, když se chovala zášť při konci hry, ačkoli by jeden čekal, že tam zůstává napětí na obou stranách. I tak, pokračovali ve vyzívání, někdy k získání osoby, po které toužili, ale nebylo to možné kvůli partnerovi, nebo k tomu, aby potopili někoho koho nemohli vystát.

Nikdo z jeho kumpánů nebyl překvapen, když Luke vyzval Rikiho ve hře Gigolo. Možná ani samotný Riki.
Skutečně mu pramálo záleželo na tom, jestli ho budou nazývat impotentem, ale cítil, že byl měl tuhle záležitost s Lukem vyřídit jednou a provždy, nebo ta záležitost mezi nimi nebude nikdy rozhodnutá. A existuje lepší cesta než to tam zajistit, aby tam nebyli žádné další následky, než to spravit karetní hrou?

Pokud prohraje, uvidí se co bude dělat. Být vystaven posměchu na veřejnosti bylo něco co ve srovnání se vším ponížením, které musel vydržet během těch třech let Iasonova „mazlíčkova“ tréninku. Kromě toho, když ten, kdo byl jednou vyzván v Gigolovi, bez ohledu na výsledek, nebyl povinnen si sednou dolů ke stolu se stejným oponentem, dokud nezatoužil po odvetě.

Hra se sestávala ze tří zápasů, a skončila pokud vyzyvatel prohrál nebo získal vytoužený sexuální kontakt s oponentem. Obvykle, většina si myslela, že by bylo nejlepší požádat přímo a bez okolků o sexuální vztah. Stejná osoba mohla být vyzvána pouze jednou. Byli tři zápasy, ale pokud vyzyvatel prohrál, hra končila. Tudíž, pokud neaspiroval od začátku po nejvyšší ceně, výzva byla k ničemu. Když Luke začal žádáním o polibek, všichni zúčastnění nesouhlasně reptali. „Vypadá to, že si je velmi jistý…“ mysleli si pro sebe.

A pak, Riki prohrál.

Něco jako šok projel davem, a někteří nervózně šeptali. Luke se usmál, spokojeně, a řekl Rikimu, aby se přiblížil.

Jejich jazyky spleteny v tak žhavém a intenzivním polibku, že skoro všichni, kdo stáli kolem hlasně polkly. A během toho, co nechal Rikiho bez dechu z polibku, Luke se přitiskl pro Rikiho slabinám.
Riki sklonil jemně svůj pohled, ale nikdy nepřivřel oči.

Byla by lež, kdyby řekl, že tato jasná provakace nemá žádný efekt na jeho slabiny. Tak zvaný „mužský mechanismus“ byl jako nezávislá životní forma, nepodléhající sebekontrole člověka. Riki to zažil už přiliš hodněkrát. Ne! … Vytanulo mu v mysli: možná to byly právě ty zážitky, které mu teď pomohou neztratit sám sebe.

Riki si nebyl jistý, jestli jeho schopnost být klidný během stání uprostřed vzrušeného mumlání byla příčinou k smíchu nebo smutku.