Ai no Kusabi Chapter 2, part 05

Zcela nečekaně se na Iasonových rtech objevil úsměv.

"Nikdo v Tanaguře není tak hloupý, aby se svékal při výcviku „Mazlíčka“.

Riki cítíc se jako by ho někdo polil studenou vodou, zadržel dech.

Iason zabořil své prty do Rikiho špinavých vlasů, aby ho mohl jemně držet za krkem. Propletl svou pravou nohu s Rikiho tak, aby nemohl dát kolena k sobě, a uchopil jeho zadek volnou rukou, pomalu si přitahujíc Mongrela blíž k sobě.

Tak blízko, že cítil dech na své tváři, byl studený a průzračný jako Iasonova krása.

Riki, který se ještě nevzpamatoval z pokořujícího zážitku před chvílí, s jeho uraženou pýchou, se díval přímo na Iasona a oplácel mu tak pohled.

"Myslíš si, že se chystám ti poskytnou potěšení z cítění něčeho?“

Riki věděl, že snažit se vzdorovat nemá cenu, ale nemohl vystát myšlenku, že byl takto přiveden na vrchol, zvláště když to byl on, kdo převzal iniciativu, měl nejprve vzrušit Blondieho.

Možná to bylo toto silné odhodlání to nevzdat, které Riki vždy projevoval, co vzbudilo zvědavost v Iasonovi. Nebo to byl fakt, že našel, poprvé po letech, opravdu vhodnou hračku, která ho zaujala…? V každém případě, v tento moment, možná napůl žertem, Iason se už rozhodl, že si vezme hrdého Mongrela do parády.

Chápajíc situaci, Riki byl už lapený uvnitř labyrintu, a stejně tak, nevědomky, Iason také otevřel „Pandořinu skřínku“.
Iason, topíc se v Rikiho pohledech, sklouzával svými prsty dolů dokud nedosáhly lehkého náznaku slabin.

Přejížděl po Rikiho jemném penisu od kořene po špičku, a pak, a pak, jako by je prozkoumával, vzal mezi prsty jeho varlata. Iason je začal třít, mačkajíc jedno po druhém, a okamžitě, Riki reagoval, sešpulil rty.

Iason se mírně usmál, ale nebyla v tom ani nejmenší trochu nestoudné sladkosti. Na druhou stranu, to bylo tak naplěné sarkasmem, že to mrazilo do kostí.

Poprvé Riki litoval, co provedl, provokovat člena Tanagurské Elity, aby si z něho utahoval…

Ten vnitřek pokoje, kde opět panovalo ticho, se podruhé otřásal Rikiho vzdechy. Atmosféra vibrovala jeho zuboženým sténáním.

Jak dlouho to pokračovalo? Náhle, v Iasonových pažích, Riki vykřikl s hlasem, který se podobal zavytí.

„D...dost…!“

Jeho dýchání bylo přerušované a jeho slova zněly zvláštně.

Ačkoli zvýšil svůj hlas, nemohl si pomoci, aby nekoktal kvůli spalujícímu pocitu, který ho bodal a vycházel z jeho slabin.
"N…nej…nejsem…hračka…!“

V ten moment měl pocit, že se mu nedostává vzduchu, a kousl se do rtu. Tak intenzivní to bylo, že, nevědomky, ho popadla touha se sklonit a sténat jako bláznivý, ale Riki věděl, že by to nemělo už dlouho trvat.

Ta série potěšení zesílila až k bodu zlomu, ale nikdy ho nepřekročila. Bylo to jakoby po dosáhnutí nejvyšší noty, Iason, lhostejně přestal hrát na instrument.

Přesto, Blondie neučinil žádný pokus, aby ho uvolnil z jeho objetí. Bylo to jakoby si užíval, když viděl Rikiho vyklenutého dozadu, těžce dýchajícího a křečovitě sténajícho.

„Nebylo by špatné tě donutit křičet rozkoší“ bylo to co Iason řekl.

Pro Rikiho byla tato slova pouze výsledkem Blondieho komplexu nadřazenosti. Iason ho sevřel tak, že začal pochybovat, jestli to nebyl reflex nepřátelství vůči opravdovým lidem.

Cítil se jakoby měl vybouchnout, ale nemohl to udělat.

Přestože vzrušení zůstalo skryto v jeho slabinách.

Iason využíval Rikiho mužskou přirozenost, která ho už několikrát dostala až na dno zoufalství, kdy Mongrelův hlas se stal skoro žalostným.

"... Do... Dokonči to ...jednou ....jednou a provždy...! Ne…nenechávej mě...takhle...!”

Kdyby ho někdo praštil do obličeje, zatnul by zuby trvale s důstojností. Pokud by byl krutě pobodaný dýkou, dokázal by stále poznamenat ostrou rozlučkovou větu, ale byl neschopný snést ten horký žár, který ho propaloval zevnitř, ze kterého šílel bez konce.

Ta touha překonala vše.

To je ten mužský instinkt.

Riki kloníc hlavu, zaryl své nehty do Iasonových paží. Bez studu nebo pýchy, úpěnlivě prosil Blondieho, aby skončit jeho trápení.

Bylo to možná to, co probudilo nějakou nepatrnou stopu lidskosti uvnitř Iasona? Nebo…byl to pouze jeho zájem o Mongrela, který opadl? V každém případě, okamžitě po tom, Iason mu poskytl konečnou extázi.

Možná kvůli uvolnění tím způsobené, jakmile se Iason odsunul od něho, Riki spadl na podlahu, kompletně vyčerpaný.

Aniž by mu věnoval pozornost, Iason si sundal rukavice a vyhodil je do koše. Poté, z kapsy na své hrudi vyndal několik čistých bankovek a umístil je na stůl.

"Tady jsou peníze za odměnu. Takto jsme vyrovnáni.“

Riki, stále dýchajíc ztěžka, si olízl suché rty třesoucím se jazykem.

Neměl dost energie, aby si zakryl svůj obnažený úd ani neměl náladu pokračovat v hádání se. Dokonce když Iason odešel z pokoje bez letmého pohledu, vše co Riki udělal byl, že tam zůstal sedět s unaveným a depresivním pohledem v obličeji.

Pět minut...

Deset minut...

Čas vypršel, postrádajíc význam jako prázdná kazeta.

Nakonec, Riki dostal své dýchání pod kontrolu a pomalu vstal.

"Heh. Asi mi to patří..."

Neobratnými kroky se přiblížil ke stolu a bez toho aby se obtěžoval s jejich počítáním, vzal bankovky do ruky.

"Takže...Blondie z Tanagury..."

Po vyplivnutí těchto slov jakoby je trhal na malé kousíčky, bouchnul pěstí do stolu.

"Kreténe!"

Toto byl počátek příběhu Iasona a Rikiho – nepřirozený začátek, v kterém ani jejich jména nebyla zaměněna, nechávajíc nepříjemnou a bezútešnou pachuť.

*****************