Ai no Kusabi Chapter 1, part 07

Obloha byla kobaltově modrá. Navzdory uplynulému roku, který se hlásil začínající zimou, denní světlo, které kompletně zbarvilo oblohu nádhernou září.

N 13:50 hours-----.
Vzdušné auto vjelo velkou rychlostí do špinavých ulic Ceresu. Všichni lidé se za ním ohromeně otáčeli. Jakoby to bylo shledáno velmi zábavným, auto se zavlnilo a zanechalo za sebou vzdušnou stopu. Karosérie bylo stříbrná, a jen při pohledu na ni bylo jasné, že je to kvalita. Byla bez jediného smítka prachu a vypadala opravdu přepychová. Ačkoli to byl malý model, jeho aerodynamický design, věrný principům estetiky, vypadajíc, že vlastní nejlepší rysy.

Projelo jako blesk hlavní ulicí a hrstka odpadu ulice se stáčela ze strany na stranu. Když tímto upoutalo pozornost všech, cítíc se spokojeně, vzdušné auto sestoupilo. Kdo by, sakra, přijel v takové věci, tak extrémně mimo místo? Dělajíc si cestu skrz pohledy plných překvapení a zvědavosti, vzdušné auto pomalu zastavilo. Dvěře se otevíraly pomalu až se otevřely. Šeptání ustalo okamžitě a všichni zůstali potichu.

Jakmile spatřili obličej toho, kdo hbitě vyšel z auta, malý dav se zastavil. Kirie byl skoro k nepoznání, očištěný od všech stop chudinské čtvrti. Měl na sobě světlý oblek, který velmi slušel jeho hubené postavě tak, že vypadal šitý na míru. Na jeho hrudi se nepatrně houpal zlatý řetěz, který matně zářil, zatímco se třpytil náramek na jeho levém zápěstím.

Vzdechy plné závisti a pohledy kalené žárlivostí tvořily nepříjemnou směs, která ulpívala na Kiriem, ale Kirie, nepohnutý, je ignoroval kompletně a vyrazil k rohu rychlým krokem.

Na konci té ulice byla stará budova. V pátém patře byl úkryt jeho společníků. Zastaralý výtah zastavil v tom pátém patře. Kirie kráčel pomalými kroky a zastavil se před zeleně pomalovanými dveřmi. Pak, poprvé, se na jeho obličeji objevil úsměv. Bylo to štěstím, že spatří své společníky po takové dlouhé době, co zapříčinilo jeho neúmyslné cukání jeho rtů? Nevypadalo to, že by to byl ten důvod...

Na levé zdi byl elektronický zámek na otevření dveří. Kirie vyťukal heslo s lehkostí. Poslední tlačítko bylo zmáčknuto, dveře jakoby zvaly Kirieho na scénu, se obřadně otevřely. Kirie se lehce nadechnul a vkročil dovnitř.

S jedním nebo dvěma přímé pohledy na něho, Kirie kráčel úmyslně pomalu. Možná protože ruch na ulici je předem upozornil na jeho příchod, neozval se žádný překvapený zvuk, že vidí Kirieho po tak dlouhém čase. "Podívejte! Takže se nám vrátila popelka," byl to první hlas, který uvítal Kirieho. Typický Lukův výraz: napůl ironický, napůl výsměšný.

"Vůbec ses nezměnil. V každém případě to beru jako kompliment." Co je to, oblečen v elegantních šatech, jeho tón hlasu získal svou povýšenost, nebo to bylo tím, že se snažil udělat dojem? Cokoli to bylo, nezakrylo to jeho arogantní postoj.
"Eh? Stále pijete Stout? Příště vás pozvu na rundu Vultainu nebo něčeho takového."
"Hmn...To zní dobře. Nevěděl jsem, že zaprodávání tvých kamarádů těm androidům je takový dobrý business."
Jak se dalo očekávat, Kirie se naštval, ale místo urážky se široce usmál. "Chceš důkaz? Můžu tě jim představit, jestli chceš."
"Oh, opravdu? No, poprosím tě, abys to udělal, jestli se dostanu do nějaké šlamastyky. V ten okamžik se rád s někým napiju Vultaina, ale nebuď takovej skrblík, abys přinesl jen jednu nebo dvě lahve. Přines toho alespoň tucet, ju?"
"Ok. Nech to na mě. Ale předtím, než se ožereš jako prase, musíš se udržet, aby se ti netřásly ruce."
Nikdo se neodvažoval ani pípnout v tak ožehavém jednání. Všichni z nich pozorovali tento vývoj se zájmem. Všichni až na Rikiho...
"Wow! Kirie je divoký. Ani Luke mu nemohl konkurovat,” zašeptal Guy, smějíc se požitkářsky.
"¨Je to jenom spratek," odsekl Riki tichým hlasem.
"Nebuď na toho chlapce tak tvrdý. Pro něho je toto jeho první triumfální návrat, a je logické, že se chce předvést před námi."
"…Jsi tak schovívavý."
"Když žiješ před 20 let v chudinské čtvrti, naučíš se brát věci v klidu." Guy se zahořkle usmál tak dvojznačně, že bylo obtížné rozeznat, jestli žertuje nebo mluví vážně.

Riki tiše pozoroval Guye. Se zraněným výrazem, jeho červné oči vypadaly, že závidí Guyovi jeho nezlomiltelnou vyrovnanost. Náhle, bez pochopení proč, Guy se cítil omámeně. Rikiho černé oči se na něho dychtivě dívaly, tak blízko, že se jich mohl dotknout. Cítil se nepohodlně, když čelil těmto očím. Rychle, Guy odvrátil svůj pohled. Pak si Riki uvědomil, poprvé, že zírá stupidně na Guye jako blázen a také stočil svůj pohled jinam.
Toto napětí bylo neočekávaně přerušeno Kiriem, který se k nim přiblížil a řekl, "Tak co? Uvážítě ještě jednou, o čem jsme tu mluvili?" Bez jediného pohledu na Rikiho, Kirie si sedl a pohlédl Guyovi do očí.

"Jestli máš na mysli tu záležitost, myslím, že jsem ji už odmítl."
"To je důvod, proč se ptám, jestli jsi to zvážil."
"…Kirie, nebuď takový."
"Proč? Šance jako tato se už nenaskytne!" Kirie byl tak naštvaný jakoby to byla jeho vlastní záležitost. Jeho hlas neodhaloval žádnou ironii ani sarkasmus, vypadal, že mluví upřímně, ze srdce.

"Neuvědomuješ si to? Je to Blondie! Jestliže řekne, že toto opravdu chce, proč odmítáš? Je to absurdní!"
"Jednoduše proto, že se starám, abych neuvěřil takové pěkné pohádce."
"Ale řekl jsem ti, že za tím není nic podezřelého...je to pravda."
"Takže, ty říkáš, že Blondie z Tanagury chce Mongrela z chudinské čtvrtí jako svého mazlíčka? Děláš si prdel! Přestaň s tím špatným žertem,” oponoval mu Guy tichým hlasem.

Jakmile Riki, který byl vedle něho, zvedl vylekaně hlavu.
"Kromě toho, co je pro mě daleko neuvěřitelnější je fakt, že si vybral konkrétně mě. Nezáleželo na tom jak se na mě pochlebovačně díváš. Nejsem nic víc než velmi obyčejný chlap. Jseš si jistej, že sis mě nespletl s někým lepším než jsem já?"

"Proč jsi tak podezíravý? Jenom protože jsi Mongrel z chudinské čtvrti neznamená, že se musíš tak podceňovat. Není to žádná chyba. Řekl to jasně: ‘Ten, který byl vedle toho s černými vlasy,’ a ten den, jsi byl jediným vedle Rikiho, není tomu tak?"

Nedokončil poslední slabiku, když se Riki vymrštil proti němu a popadl Kirieho za paži. Zatřásl Kirieho rameny a upřel na něho pohled, ale jeho oči okamžitě ztrdly nepřátelstvím. Intenzita toho pohledu byl pro něho příliš velká, aby to přičítal jenom rozmrzelosti z přerušení hovoru.
"Co se děje?" otázal se Kirie, osvobozujíc se z náhlého Rikiho sevření.

"Ten Blondie, o kterém mluvíme...Je to ten stejnej bastard, kterého jsme spatřili v den aukce?" Tázal se tichým hlasem jakoby ho tížila váha každého toho slova.
"A kdyby ano?"
" … "
"To není tvoje věc"
Kirie se sarkasticky usmál. Bylo to jakoby, náhle, osvobodil všechnu svoji hořkost, co pociťoval k Rikimu, ale Riki nevěnoval sebemenší pozornost Kirieho demonstrativnímu úsměvu. Jediná věc, o kterou se staral, bylo pouze to, proč se Iason zajímal o Guye.
Riki dobře znal Iasonovu osobnost a nebylo nutné znát ho tak dobře, aby si byl vědom faktu, že Iason nebyl tak hloupý, aby prozradil své přání další osobě.
‘Co chystáš… Iasone?’
Vybavil si významný úsměv, který mu Iason ten den věnoval, Riki se mimovolně zamračil.