Achangel Symphony IV.

Ráno Zatetsua probudil paprsek slunce, který mu svítil do obličeje. Cítil na hrudi tíhu, když pozvedl hlavu, uviděl, jak na něm spí Rai. Byl klidný, poklidně si ležel na vypracovaném těle. A nevědomky ho hladil po břiše. Zatetsu ho zamilovaně pozoroval. Když Rai spal, vypadal tak křehce. Nedalo mu to a jemně se dotkl podlitiny, kterou měl Rai na rameni. To mělo za důsledek, že se otevřeli, ty nádherné oči, ve kterých se tak rád topil.

„Dobré ráno, Zatetsu-san.“ Usmál se zářivě Rai.

„Dobré. Jak pak ses vyspal?“ optal se sladce a jemně ho políbil na jizvu, která se mu rýsovala po ráně na čele.

„Krásně. Přál bych si mít takový polštář navždy.“

Zatetsu se tomu zasmál. Leželi tam spolu snad hodinu a povídali si. Když uslyšeli ťukání na dveře a za nimi se ozvalo kajícím se hlasem.

„Pane, mám Vám vyřídit, že ve společenské místnosti na Vás čeká návštěva.“ Řekl komorník za dveřmi a zase odešel.

Ač nechtěně oba vylezli Zatetsu odešel do společenské místnosti a Rai si dal za úkol, když je tedy ten sloužící poklidit aspoň trochu sídlo. Oblekl si opravdu velice nerad svou pracovní uniformu a šel pracovat. Při každém ohnutí si musel popotahovat minisukni, protože měl pocit, že mu je vidět až do krku. Jednou tu uniformu Zatetsuovi spočítá! Když vytřel všechny místnosti a chodby, myslel, že mu upadnou ruce. Takhle se snad nenadřel za celý život. Proto se rozhodil, že si za odměnu přečte v poklidu nějakou knížku. V knihovně žádnou zajímavou nenašel, když tu si vzpomněl, že Zatetsu má v ložnici knihovnu a tam určitě něco zajímavého najde! Vydal se tedy směrem k Zatetsuově pokoji, neviděl ho skoro celý den. Asi ta návštěva byla opravdu důležitá.

Před dveřmi se rozmýšlel, jestli má klepat, ale nakonec se rozhodl, že klepat nebude a tak tedy bez upozornění vešel do místnosti…

Zatetsu po návštěvě si šel odpočinout do svého pokoje. Převlíkl se do pohodlnějšího oblečení (županu). A uvelebil se v koženém křesle, chvíli nečině koukal po místnosti a přemýšlel. Myšlenkami ale skončil u Raie, rozhrnul si župan a třel si bradavku. Jeho erotické představy ho během chvíle dostatečně vzrušili a začal si třít i penis. Z pootevřených úst se linuly slastné steny, které byly hlasitější, vždy když si přejel palcem přes naběhlý žalud. Jednu nohu si přehodil přes opěradlo křesla, aby se mu pohodlněji sedělo. Na čele se mu objevil krůpěje potu, když tu se nečekaně otevřely dveře…

Oba muži se zastavili v činnosti. Zatetsovi se vyděšeně rozšířili oči a Rai zamrzl v honosných dveřích. Oběma začali červenat líce. Aristokrat si přes vzrušený klín přehodil kus županu.

„R-Rai-kun!“ vypísknul vyděšeně skoro jako rozverná malá holka. Rai se pomalu probouzel z překvapení.

„No, nevšímej si mě Zatetsu-san. Já si jdu jen pro nějakou knížku, klidně pokračuj v… ehm… své činnosti.“

Vybídl ho a obešel Zatetsua ve křesle, ten tam seděl a ani se nepohnul. Bylo to pro něj tak ponižující. Rai si co nejpomalejším tempem vybíral knihu. Líbilo se mu jak se Zatetsu červená a těká nervózně očima, byl tak roztomilý.

Když si nějakou vybral, pohlédl na Zatetsua a odešel z místnosti. Aristokrat byl rudý jako rajče. Jeho penis neuvěřitelně pulzoval a žádal o pozornost. Chtěl tedy pokračovat v sebeuspokojování, když se opět otevřely dveře! Rai v oblečení služky nesl krabičku s kapesníčky. Mlčky mu jí položil na stůl, s uličnickým úsměvem se otočil a odešel. Nezapomněl při odchodu kroutit provokativně boky.

Zatetsu nevěděl jestli má za ním jít, a nebo dodělat co měl v plánu. Už strašně dlouho spolu nespali, protože to vždycky skončilo špatně. Rai se rozbrečel. Ale teď mu to přišlo jiné, usmíval se a provokoval. Když si to uvědomil vymrštil se z křesla a prudce otevřel dveře.

„Aaaa!!“ vykřikl překvapený Rai, který se nejspíš opíral o dveře a teď padal dozadu. Dopadl na teplou kůži a známé svaly. Zatetsu na nic nečekal, otočil si ho čelem k sobě a mlsně mu přejel špičkou jazyka po rtech.

„Mám na tebe chuť.“

Zašeptal a upřeným pohledem se mu z blízka díval do očí. Přitiskl se a Rai na břiše ucítil tlak.
Ikuma? Bolí to… drtí mi zápěstí. Jsem zase tady?? … Ještě to neskončilo?
A zase se rozplakal.
“Rai-kun! Omlouvám se. Odpust mi!!“ obličej zděšeného Zatetsua se změnil starostmi.

„To… já se … omlouvám!!“

Vyslovoval pečlivě mezi vzlyky. Už to neovládal a brečel nepřetržitě, Zatetsu mu podal krabičku s kapesníčky (původně k jiným účelům) a odvedl ho do pokoje, kde s ním zůstal, dokud se neuklidnil.

Potom odešel k sobě do pokoje. Postel s nebesy byla tak chladná, bez Raie. Byl tak frustrovaný a tolik ho vysilovalo, udržet nad sebou kontrolu předtím krásným mladým tělem. Občas si představoval, že je lev a Rai gazela se kterou se kamarádí. Nemohl ji sežrat, i když na to měl chuť, protože by jí tím zranil, a to by si neodpustil, nikdy! V takovémto duchu se mu myšlenky honili hlavou, dokud neusnul. Zdál se mu podivný sen. Seděl na betonové střeše s výhledem na celé město. Zapadající slunce vytvářelo romantickou a trochu melancholickou atmosféru. Za ruku držel svého zrzka a cítil se jako nejšťastnější člověk na světě. Chtěl to vykřičet do těch ulic pod nimi a zrovna když se nadechoval promluvilo to něžné stvoření vedle něj.

„Zatetsu-san? Vezmeme se… a pokud to nepůjde, vezmi si aspoň ty mě.“

V jeho očích se odrážela upřímnost tak odzbrojující, že ho musel políbit. Líbal ho a přitom svlékal. Rai ležel na své bundě a Zatetsu bloudil jazykem po jeho nahém těle.

„Dnes já, je to naše výročí. Přesně před dvěmi měsíci jsme se poprvé milovali, vzpomínáš si? Chtěl bych ti to dát jako část dárku.“
Vzpomínal, moc dobře. Štíhlý kluk nasedl na Aristokratův penis. Lehce se při tom prohnul v zádech a pak už si oba užívali ten jedinečný pocit slasti. Těsně před vyvrcholením se probral, tak silné pocity ho museli probudit. Uviděl tu samou scénu jako za zavřenýma očima a udělal se. Rai se svezl k jeho boku a přehodil přes něj paži. Celé to bylo obráceně.

„Vím, že už si nechtěl čekat. Ani já ne.“
První milování od té události a předčilo jeho očekávání. Ještě chvíli si neuvědomoval, co se stalo, ale zanedlouho už se usmíval a objímal ho také. Mazlili se a provokovali zbytek noci. Druhý den oba měli tak dobrou náladu až to bilo do očí. Rai tančil, když zametal prach a Zatetsu byl na klienty milejší než kdy dřív a dokonce nehraně! Zrovna si dával svojí kávu, při které ho nikdy nic nedokázalo nevyrušit, když do kanceláře vešla blondýnka.

„Zatetsu-kun! Dlouho jsme se neviděli! Začínám si myslet, že se mi vyhýbáš!“ řekla na oko uraženě Kiyoki.

„Teprve začínáš?“

„To jsem přeslechla. Máme svatbu za dva měsíce, doufám, že nezapomeneš přijít!“ smála se svému vtipu a když si všimla, že Zatetsu má stále kamennou tvář hned přestala.

„Mám vážný vztah s někým jiným. Kolikrát ti to mám říkat? Miluju…“
“Chtěl si říct ho? Toho zrzka?? Zatetsu! Ty nejsi gay, copak si nepamatuješ, jak jsme si jako malý hráli na doktory? Projevoval si velkým zájem o ženské tělo!“
“Tak mě to tvoje nejspíš odradilo.“
Kiyoki se tomu zasmála, smysl pro humor jí nechyběl a i kdyby to nebyl vtip tak by jí to bylo jedno. Taková prostě byla, sebevědomá.

„Už se s ním nesejdeš. Vždycky ho zastavím. Myslím, že víš, jak moc vážně mluvím!“

„To se ti asi nepodaří, když u mě bydlí.“ Nejspíš neslyšela, přehlušil to zvuk zabouchnutých dveří.

Kiyoki vyšla prudce a vztekle z pokoje. Ani ne po pěti krocích narazila do chlapce, který měl na sobě oděv pro služku a málem upadla na zem.

„Dávej, sakra, bacha!“ vyštěkla rozčileně na zrzka.

Očima si ho vztekle prohlédla. Od kdy si Zatetsu pořizuje tak krásné sloužící a proč ho oblékl do tohohle divného oblečku? I když musela uznat, že mu to slušelo. Ohrnula nad ním pohrdavě horním rtem, jak to měla ve zvyku, když se dívala na služebnictvo a odkráčela pryč.

Rai tam vyděšeně stál. ‚Co to bylo za ženskou?‘ přemýšlel a pak odešel za Zatetsuem do pokoje odkud si to ta ženština vykráčela.

„Mohu dál?“ zašeptal potichu.

Obával se toho, že by mohl být Zatetsu naštvaný. Hned jak strčil hlavu do místnosti se mu ulevilo. Opak byl pravdou. Aristokrat seděl spokojeně u stolu a něco si psal.

„Jen pojď dál!“ usmál se na něj a odlož pero a dál se věnoval jenom Raiovi.

Zvedl se od stolu a přešel k návštěvě. Jemně mu omotal paže kolem útlého boku a rty se přisál na alabastrový krk. Lehce klouzal jazykem přes tu krásnou kůži. Rai mu projížděl rukou ve vlasech a druhou mu nehty přejížděl po zádech. Zatetsu přesunul z krku k těm rtům, které tak miloval. Rai mu zajel rukama pod košili a rozepnul ji. Hladil ho po vyrýsovaných svalech.

„Zatetsu-kun ještě jsem ti… chtě-…“ Kiyoki vešla bez varování do pokoje.

Oba muži byli u sebe nalepení, ani se od sebe neodtrhli, jen otočili hlavou. Rai udělal po chvíli jeden krok v zad od Zatetsua a hleděl na tu ženu, kterou potkal před chvílí na chodbě.

„C-co to?“

Zeptala se žena a v těle se jí mísily pocity záště, zloby, hněvu ale v nějakém koutku duše se skrývalo zvláštní štěstí.

„Kiyoki-chan! Nechtěla jsi jet žalovat svému otci?!“ prohodil s nezájmem, ale pohledem jí propaloval.

„Takže tohle je ten muž, kvůli kterému si mě nechceš vzít?! To si děláš srandu! Dyť je to sloužící!! A určitě je z nějaké chudinské rodiny!!!“ začala se rozčilovat. Zatetsu jí ovšem hned usměrnil.

„Prosím Tě! Drž svou vznešenou hubu! Ano? A vyprošuji si, abys mluvila slušně!“ řekl Zatetsu hlasem z kterého šla hrůza.

„Co si to dovoluješ? Jak to se mnou mluvíš?! Já vám obou zaručuji, že vás rozdělím!! I kdyby to mělo být násilím!“

Zařvala na celé sídlo, celou dobu koukala z jednoho na druhého a z očí jí šlehaly plameny zloby. Ani jeden nestihli říct jediné slovo, Kiyoki znovu zuřivě odešla a samozřejmě nezapomněla prásknout dveřmi.

Na Zatetsuovi tváři se začal rýsovat vztek. Rai měl z toho, co se teď událo guláš v hlavě. Měl tolik otázek.

„Co si ta k***a o sobě, k***a, myslí?! Že všichni podle toho jak si přeje, budou skákat? To si může zkoušet na někoho jiného, ale na mě tedy ne! Ať mě políbí prdel!“

Zatetsu začal být velice vulgární a pochodoval naštvaně po místnosti sem a tam, tam a sem. Vypadal jak naštvaný vlk. Rai ho takhle viděl poprvé. Ještě nikdy předním neřekl žádné sprosté slovo! Někdy přemýšlel, jestli vůbec nějaké zná…

„Z-Zatetsu-kun?“ promluvil potichu a s vytřeštěnýma očima sledoval Aristokrata, jak si hraje s nožem na dopisy.

„Cože? Ach… promiň… já trošku jsem se rozzlobil.“

Sladce se usmál a položil ten nůž. Jak jen dokáže tak lehce měnit nálady. Před chvílí to vypadalo, že někoho zabije a teďka.

„Trošku? Jak to vypadá, když opravdu zuříš?“ zeptal se pobaveně Rai. Celkem ho to zajímalo, ale nechtěl by být příčina Zatetsuova pravého vzteku.

„Nic si z toho nedělej. Hlavně jí neposlouchej, žádná svatba nebude.“

Projel si rukou ty naoko rozcuchané vlasy, opřel se hlavou o okno a vypadalo, že se hluboce zamyslel.

Najednou Raiovi projela hlavou myšlenka.
„Prosím, omluv mě. Uvidíme se později.“
Vyběhl ze dveří a krátká sukýnka se mu vyhrnula a k pasu. Běžel tak dlouho a vytrvale, že zastihl Kiyoki nastupující do auta.

„Slečno! Prosím počkejte!“

Vyčerpaně doběhl k autu a zadíval se do jejích očí. Ani nevstala, dívala se pohrdavě a evidentně s ním nechtěla prohodit jediná slovo. Důvod proč zůstávala nejspíš byl, protože to chtěla slyšet!

„Nechci způsobovat problémy, ale opravdu ho miluji. A doufám, že to pochopíte. Nejspíš to nebudeme mít lehké, dva kluci, navíc z rozdílných vrstev. Není to jednoduché ani teď, ale nemůžu žít bez něj a on beze mě.“

Lehce se při těchto slovech červenal ale nepřestal jí fixovat pohledem. Kiyoki pohrdavě odfrkla a nařídila řidiči aby odjel.